Doplňuji, možná trochu podrobněji (třeba se to někomu bude hodit):
Množina S není rekurzivní. Zdůvodnění: buď C třída takových ČRF, které tvoří charakteristickou funkci nějaké rekurzivní množiny (čili jde o ORF s oborem hodnot {0, 1}). Potom zřejmě C neobsahuje všechny ČRF ani není prázdná, podle Riceovy věty tedy nemůže být množina A<sub>C</sub> = S rekurzivní.
Osobně si myslím, že pro převod S -> Tot nelze identitu použít. Musí totiž platit x e S <=> f(x) e Tot a identita splňuje jen dopřednou implikaci (pokud x není z S, stále může být totální - např. funkce f(n) = n je totální, ale není z množiny S, protože nemá jako obor hodnot {0, 1}). Já jsem použil funkci f(x) takovou, že:
φf(x)(y)≃ψ(x,y)≃μz[φx(y)=0∨φx(y)=1]
Je třeba použít s-m-n větu. Nevím, na kolik si pan Kučera potrpí na formalizmus... když tak můžu rozepsat, ale teď moc se mi nechce. Pro převod Tot -> S jsem použil f(x) takovou, že:
φf(x)(y)≃ψ(x,y)≃sign(φx(y))
Zaveďme f(x) tak, že:
φf(e)(x)≃ψ(e,x)≃μy[φe(x)=1]
Potom f je PRF dle s-m-n věty. Buď e z množiny S a fí(e) nechť je charakteristická funkce rekurzivní množiny A. Potom:
x∈A⇔φe(x)=1⇔ψ(e,x)↓⇔φf(e)(x)↓⇔x∈Wf(e)
čili W<sub>f(e)</sub> = A.
Toto jsem řešil postupným přidáváním "ocásků" k jednotlivým vrcholům (po každém kroku: pokud volání černé skříňky řekne ANO, vrchol zahrnu do VP a ocásek nechám, jinak jej zase oddělám).
Zřejmě jde o problém z NP (ověření je polynomiální). NP-těžkost lze ukázat triviálním převodem z problému 3DM. Stačí za každou trojici (w, x, y) vzít množinu {w, x, y} a za k položit q. Potom pokud je původní instance 3DM řešitelná, jsou příslušné množiny odpovídající zvoleným trojicím vzájemně disjunktní a je jich k. Naopak pokud nalezneme alespoň k vzájemně disjunktních množin, musí jich být právě q (vynucuje to velikost |W| = |X| = |Y| = q) a odpovídající trojice pak zřejmě tvoří perfektní párování.
Na ústní jsem dostal:
K a K<sub>0</sub> - dokázat, že jsou RS, nejsou R a jsou 1-úplné.
Dokázat, že SAT je NP-úplný.