Věty a tvrzení

tak nějak sepsané věty a tvrzení na LA2 k Fialovi, nezaručuju že neobsahuje chyby.

taky jsem to psal pro sebe, takže nezaručuju že se v tom dá vyznat.

  1. věta o linearitě determinantu. (8/10)

    ta1Ta2Ta3Ta4T=ta1Ta2Ta3Ta4T=a1Tta2Ta3Ta4T t\begin{vmatrix} -a_1^T-\\ -a_2^T-\\ -a_3^T-\\ -a_4^T-\\ \end{vmatrix}= \begin{vmatrix} -ta_1^T-\\ -a_2^T-\\ -a_3^T-\\ -a_4^T-\\ \end{vmatrix}= \begin{vmatrix} -a_1^T-\\ -ta_2^T-\\ -a_3^T-\\ -a_4^T-\\ \end{vmatrix} a1Ta2TbT+cTa4T=a1Ta2TbTa4T+a1Ta2TcTa4T \begin{vmatrix} -a_1^T-\\ -a_2^T-\\ -b^T+c^T-\\ -a_4^T-\\ \end{vmatrix}= \begin{vmatrix} -a_1^T-\\ -a_2^T-\\ -b^T-\\ -a_4^T-\\ \end{vmatrix}+ \begin{vmatrix} -a_1^T-\\ -a_2^T-\\ -c^T-\\ -a_4^T-\\ \end{vmatrix}

  2. věta o determinantu součinu dvou matic. (6/12)

    det(AB)=det(A)det(B)det(AB)=det(A)*det(B)

  3. věta o Laplaceově rozvoji determinantu. (8/10)

    det(An×n)=j=1naij(1)i+jdet(Aij)det(A^{n\times n})=\sum\limits^{n}_{j=1}{a_{ij}(-1)^{i+j}det(A^{ij}})

    AijA^{ij} je podmatice získaná z AA odstraněním i-tého řádku a j-tého sloupce.

  4. Cramerovo pravidlo pro řešení soustav přes determinanty.(8/10)

    AibA_{i\to b} značí že i=tý sloupec nahradíme vektorem bb Ax=b    xi=det(Ai>b)det(A)Ax=b \implies x_i = \frac{det(A_{i -> b})}{det(A)}

  5. věta o adjungované matici. (8/10)

    ATn×n,n2:A1=adj(A)det(A)A \in T^{n\times n}, n\geq 2: A^{-1} = \frac{adj(A)}{det(A)}

  6. větu o počtu koster grafu. (8/14)

    Laplaceova matice grafu GG na VG=v1,...,vnV_G = {v_1, . . . , v_n} je LGRn×nL_G \in R^ {n\times n}, kde kk je násobnost hrany a deg(vi)deg(v_i) nepočítá smyčky: L(G)ij={deg(vi)i=jk(vi,vj)EGij0 L(G)_{ij}= \begin{cases} deg(v_i) & i=j\\ -k & (v_i,v_j) \in E_G \land i\ne j\\ 0 \end{cases}

    potom má graf det(LG1,1)det(L^{1,1}_G) koster

  7. malou Fermatovu větu. (6/8)

    pro každé prvočíslo pp a každé xZp{0}x\in \Bbb{Z}_p \setminus \{0\}: xp1=1x^{p-1}=1

  8. větu o Vandermondově matici. (6/10)

    Pro n+1n + 1 dvojic (x0,y0),...,(xn,yn)(x_0, y_0), . . . ,(x_n, y_n) s různými xix_i , najít pT(x)p \in T(x) stupně nejvýše nn takový, že p(xi)=yip(x_i) = y_i pro každé ii. vandermondova matice Vn+1(x0,,xn)V_{n+1}(x_0,\dots,x_n) je definovaná takto a koeficienty a0,...,ana_0,...,a_n z polynomu pp řeší tuto soustavu:

    (1x0x02...x0n1x1x12...x1n1xnxn2...xnn)(a0a1an)=(y0y1yn) \begin{pmatrix} 1 &&x_0&&x_0^2&&... &&x_0^n\\ 1 &&x_1&&x_1^2&&... &&x_1^n\\ \vdots&&\vdots&&\vdots&&\ddots&&\vdots\\ 1 &&x_n&&x_n^2&&... &&x_n^n\\ \end{pmatrix} \begin{pmatrix} a_0\\ a_1\\ \vdots\\ a_n\\ \end{pmatrix}= \begin{pmatrix} y_0\\ y_1\\ \vdots\\ y_n\\ \end{pmatrix}

    k tomu: Vandermondova matice Vn+1V_{n+1} je regulární pokud jsou x0,,xnx_0,\dots,x_n navzájem různé

  9. správnost Lagrangeovy interpolace. (8/10)

  10. pozorování o podprostoru vlastních vektorů. (6/8)

    vlastní vektory příslušné stejnému vlastnímu číslu tvoří podprostor

  11. větu o lineární nezávislosti vlastních vektorů. (6/8)

    mějme vlastní čísla λ1,,λk\lambda_1,\dots,\lambda_k a k nim příslusné netriviální vlastní vektory v1,,vkv_1,\dots,v_k, potom jsou tyto vektory lineárně nezávyslé

  12. větu o kořenech charakteristického polynomu matice. (6/8)

    λ\lambda je vlastním číslem AA právě tehdy když je λ\lambda kořenem charakteristického polynomu AA

  13. větu o konstrukci matice s předepsaným charakteristickým polynomem. (8/10)

    Pro libovolná b0,b1,...,bn1Tb_0, b_1, . . . , b_{n−1} \in T má matice (000b010...0b101...0b200...1bn1)Tn×n \begin{pmatrix} 0&0&\dots&0&-b_0\\ 1&0&...&0&-b_1\\ 0&1&...&0&-b_2\\ \vdots&\vdots&\ddots&\vdots&\vdots\\ 0&0&...&1&-b_{n-1}\\ \end{pmatrix}\in \Bbb{T}^{n\times n} charakteristický polynom $(x^n+b_{n-1}x^{n-1}+\dotsb+b_1x+b_0)(-1)^n$

  14. pozorování o hodnotách tří koeficientů charakteristického polynomu matice. (10/12)

    bn=(1)nb_n=(-1)^n b0=det(A)b_0=det(A) bn1=(1)n1i=1naiib_{n-1}=(-1)^{n-1}\sum\limits_{i=1}^n{a_{ii}}

  15. větu o Geršgorinových kružnicích. (8/10)

    Nechť ACn×nA \in C^{n\times n} Pro každé vlastní číslo λ\lambda existuje index řádku i{1,...,n}i \in \{1, . . . , n\} takový, že λaiijiaij|\lambda − a_{ii}| \leq \sum\limits_{j\ne i} |a_{ij}|.

  16. Cayleyovu–Hamiltonovu větu. (8/14)

    pro ATn×nA\in\Bbb{T}^{n\times{n}} a její polynom platí: pA(x)=(1)nxn+bn1xn1++b1x+b0p_A(x)=(-1)^nx^n+b_{n-1}x^{n-1}+\dots+b_1x+b_0 pA(A)=(1)nAn+bn1An1++b1A+b0I=0n×np_A(A)=(-1)^nA^n+b_{n-1}A^{n-1}+\dots+b_1A+b_0I =0^{n\times n}

  17. Dvě pozorování a související důsledky o násobnostech vlastních čísel podobných matic. (6/8)

    pokud AA je podobné B,tj.A=RBR1B, tj. A=RBR^{-1} a λ\lambda je vlastní číslo AA a vv je k němu příslušný vlastní vektor, pak λ\lambda je vlastní číslo BB a vektor k němu příslušný je RvRv. z toho plyne že λ\lambda má v BB stejnou geometrickou násobnost jako v AA. pokud AA je podobné BB, pak pA(x)=pB(x)p_A(x)=p_B(x) z toho plyne že λ\lambda má v BB stejnou algebraickou násobnost jako v AA

  18. větu o vztahu geometrické a algebraické násobnosti vlastního čísla. (6/10)

    pro každé vlastní číslo λ\lambda matice AA platí že jeho geometrická násobnost je maximálně tak velká jako jeho algebraická násobnost

  19. nezbytnou a postačující podmínku, kdy je matice diagonalizovatelná. (6/8)

    právě tehdy když se algebraická násobnost každého vlastního čísla matice AA rovná jeho geometrické násobností, je matice AA diagonalizovatelná. pokud má An×nA^{n\times n} právě nn různých vlastních čísel, je diagonalizovatelná, ale ne naopak

  20. tvrzení o zobecněných vlastních vektorech. (8/8)

    JλJ_\lambda je jordanův blok nechť AR=RJλAR=RJ_\lambda, označímeli ii-tý sloupec RR jako viv_i, pak splňuje (AλI)ivi=0(A-\lambda I)^iv_i=0 vektor co toto splňuje se nazývá zobecněný vlastní vektor

  21. větu o diagonalizaci speciálních komplexních matic. (6/14)

    každá hermitovská matice AA má realná vlastní čísla, navíc existuje unitární RR taková že RAR1RAR^{-1} je diagonální

  22. Cauchyovu–Schwarzovu nerovnost. (6/10)

    každý skalarní součin nad C\Bbb{C} splňuje: x,yxy=x,xy,y|\langle x,y\rangle|\leq\lVert x\rVert*\lVert y\rVert=\sqrt{\langle x,x\rangle\langle y,y\rangle}

  23. vztah mezi aritmetickým a kvadratickým průměrem. (8/8)

    pro uRnu\in \Bbb{R}^n: i=1nuini=1nui2n \frac{\sum\limits_{i=1}^n{u_i}}{n}\leq \sqrt{\frac{\sum\limits_{i=1}^n{u_i^2}}{n}}

  24. trojúhelníkovou nerovnost. (6/10)

    u+vu+v\lVert{u+v}\rVert\leq\lVert{u}\rVert+\lVert{v}\rVert

  25. pozorování o navzájem kolmých vektorech. (6/8)

    množina netriviálních vzájemně kolmých vektorů je lineárně nezávislá

  26. tvrzení o Fourierových koeficientech. (6/8)

    nechť B=(b1,b2,,bn)B=(b_1,b_2,\dots,b_n) je ortonormální báze prostoru VV. pro každé vVv \in V platí: v=i=1nvb1biv=\sum\limits_{i=1}^n{\langle{v|b_1}\rangle b_i}. Koeficienty vb1\langle{v|b_1}\rangle se nazívají fourierovy koeficienty

  27. větu o výpočtu skalárního součinu z Fourierových koeficientů. (8/10)

    pro každé u,vVu,v \in V platí: uv=[v]BH[u]B\langle{u|v}\rangle=[v]^H_B[u]_B

  28. tvrzení o kolmé projekci a normě. (8/10)

    UVU\Subset V s bází BB, potom ortogonální projekce vektoru uu do podprostoru generovaného BB se značí pB(u)p_B(u) a je to takový vektor z UU který minimalizuje upB(u)\Vert{u-p_B(u)}\rVert

  29. správnost Gramovy–Schmidtovy ortonormalizace. (6/8)

  30. větu o izometrii a normě. (6/10)

    lineární zobrazení ff je izometrie právě tehdy když zachovává normu: uV:u=f(u)\forall u\in V:\lVert{u}\rVert=\lVert{f(u)}\rVert

  31. větu o charakterizaci izometrie pomocí její matice. (8/10)

    mějme prostory VV a WW s bázemi BB a CC, pak f:VWf:V \to W je bijektivní isometrie, právě když C[f]B_C[f]_{B} je unitární.

  32. větu o ortogonalitě a prostorech určených maticí. (6/8)

    pro ARm×nA \in \Bbb{R}^{m\times n} platí: ker(A)=(RA)ker(A)=(R_A)^{\perp}

  33. větu o ortogonálním doplňku, mj. o jeho dimenzi. (6/12)

    pro UVU\Subset V platí: (U)=U(U^\perp)^\perp=U a dim(U)+dim(U)=dim(V)dim(U)+dim(U^\perp)=dim(V)

  34. větu o skalárním součinu dvou vektorů a Gramově matici. (8/8)

    nechť VV je prostor s bází B=(b1,...,bn)B=(b_1,...,b_n), potom je Gramova matice AA definovaná aij=bibja_{ij}=\langle{b_i|b_j}\rangle a splňuje: u,vV:[v]BHAT[u]B\forall u,v \in V:[v]_B^HA^T[u]_B

  35. tři pozorování o vlastnostech pozitivně definitních matic vzhledem k maticovým operacím. (6/9)

    pro pozitivně definitní A,BA, B platí:

    1. A+BA+B je pozitivně definitní

    2. pro RR regulární je RHARR^HAR pozitivně definitní

    3. A1A^{-1} je pozitivně definitní

  36. tvrzení o pozitivní definitnosti blokové matice. (8/8)

    A,BA, B jsou pozitivně definitní, právě když(AOn,m0m,nB)\begin{pmatrix}A&O_{n,m}\\0_{m,n}&B\end{pmatrix} je pozitivně definitní

  37. větu o třech ekvivalentních podmínkách pro pozitivně definitní matice. (6/9)

    1. AA je pozitivně definitní

    2. AA má všechna vlastní čísla kladná

    3. existuje regulární UU taková, že A=UHUA=U^HU

  38. větu o Choleského rozkladu včetně správnosti algoritmu pro výpočet. (10/8)

    pro každou pozitivně definitní matici AA exisuje jednoznačná horní trojúhelníková UU s kladnou diagonálou která splňuje A=UHUA=U^HU a nazívá se Choleského rozklad

  39. větu o rekurentní podmínce pro pozitivně definitní matice. (10/8)

    matice A=(a11bHbB)A=\begin{pmatrix}a_{11}&b^H\\b&B\end{pmatrix} je pozitivně definitní, právě když a11R+a^{11}\in \Bbb{R}^+ a BbbHa11B-\frac{bb^H}{a_{11}} je pozitivně definitní toto odpovídá gausově eliminaci kdy se pouze odčítá α\alpha násobek řádku od řádku pod ním

  40. větu o pozitivně definitních maticích a determinantech. (8/10)

    hermitovská matice AA řádu nn je pozitvně definitní, právě když matice A1,,AnA_1,\dots,A_n mají kladné determinanty, kde AiA_i se sestává z prvních ii řádků a sloupců AA. A1A2A3 abdf cghij \begin{matrix} \textcolor{red}{A_1}\\ \textcolor{orange}{A_2}\\ \textcolor{gold}{A_3}\\ \end{matrix} \fcolorbox{gold}{white}{$ \begin{matrix} \fcolorbox{orange}{white}{ $\begin{matrix} \fcolorbox{red}{white}{a}&b\\ d&f \end{matrix}$ }&\begin{matrix}c\\g\end{matrix}\\ \begin{matrix}h&&i\end{matrix}&j \end{matrix}$}

  41. větu o diagonalizovatelnosti matic forem. (8/14)

    matice formy ff nad tělesem TT, kde char(T)2char(T)\ne 2,pak má diagonální matici vůči vhodné bázi BB

  42. Sylvesterův zákon setrvačnosti — o diagonalizaci kvadratických forem. (10/14)

    každá kvadratická forma má vzhledem k vhodné bázi diagonální matici která má navíc na diagonále pouze 0,10,1 a 1-1. navíc každá taková matice odpovídajcí stejné bázi má stejnou trojici (#1,#1,#0)(\#1,\#-1,\#0), kde #\#značí počet dotyčných čísel na diagonále. trojice je takzvaná signatura

  43. větu o počtu přímek svírajících stejný úhel. (6/8)

    v Rd\Bbb{R}^d může maximálně (d+12){d+1}\choose{2} přímek svírat stejný úhel.