Úvod
*odezvu krystalu na elmag.pole popisuje dielektrická fce (permitivita) ϵ(ω,veck)\epsilon (\omega, vec{k})ϵ(ω,veck)- závisí na elektronové struktuře krystalu -> pásová struktura
Elektromagnetické vlny
*elmag.vlny poprové postulovány Maxwellem(a potvrzeny Hertzem) - odvodil vlnovou formu elektrických a magnetických vln
*dle Maxwellek prosotorově měnící el.pole generuje časově proměnné pole magnetické a naopak - tyto oscilující pole dohromady vytváří elektromagnetickou vlnu
*elektromagnetická vlna dopadající na látku (atomovou strukturu) -> oscilace atomů -> emitují své vlastní vlny -> difrakce a odraz (viz.dynamická a kinematická teorie difrakce)
*elektromagnetické spektrum: viditelné je 4−7,9.1014Hz∼400−790nm∼1,6−3,3eV4- 7,9.10^{14} Hz \sim 400-790 nm \sim 1,6 - 3,3 eV4−7,9.1014Hz∼400−790nm∼1,6−3,3eV
Maxwellovy rovnice
První Maxwellova rovnice (zákon celkového proudu, zobecněný Ampérův zákon
:∇×H=j+∂D∂t.\nabla \times \mathbf{H}=\mathbf{j}+\frac{\partial \mathbf{D}}{\partial t}.∇×H=j+∂t∂D.
Druhá Maxwellova rovnice (Zákon elektromagnetické indukce, Faradayův indukční zákon)
:∇×E=−∂B∂t.\nabla \times \mathbf{E}=- \frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t}.∇×E=−∂t∂B.
Třetí Maxwellova rovnice (Gaussův zákon elektrostatiky)
:∇⋅D=ρ.\nabla \cdot \mathbf{D}= \rho.∇⋅D=ρ.
Čtvrtá Maxwellova rovnice (Zákon spojitosti indukčního toku)
:∇⋅B=0.\nabla \cdot \mathbf{B}=0.∇⋅B=0.
Materiálové vztahy pro materiály s lineární závislostí
:P=χeε0E \mathbf{P} = \chi_e \varepsilon_0 \mathbf{E} P=χeε0E
:M=χmH \mathbf{M} = \chi_m \mathbf{H} M=χmH
a že pole D a B jsou s E a H provázány vztahy:
:$\mathbf{D} \ \ = \ \ \varepsilon_0 \mathbf{E} + \mathbf{P} \ \ = \ \ (1 + \chi_e) \varepsilon_0 \mathbf{E} \ \
= \ \ \varepsilon \mathbf{E} :
::\mathbf{B} \ \ = \ \ \mu_0 ( \mathbf{H} + \mathbf{M} ) \ \ = \ \ (1 + \chi_m) \mu_0 \mathbf{H} \ \
= \ \ \mu \mathbf{H}, $
Odvození vlnové rovnice
Z druhé Maxwellovy rovnice dostáváme:
∇×(∇×E)=∇×(−∂B∂t)\nabla \times (\nabla \times \mathbf{E})=\nabla \times \left( - \frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t} \right)∇×(∇×E)=∇×(−∂t∂B)
Po vyjádření pravé a levé strany získáme:
∇×(∇×E)=∇(∇.E)−∇2E=−ΔE\nabla \times (\nabla \times \mathbf{E})=\nabla \left( \nabla . \mathbf{E} \right) - \nabla^2 \mathbf{E}= - \Delta \mathbf{E}∇×(∇×E)=∇(∇.E)−∇2E=−ΔE
∇×(−∂B∂t)=−∂∂t(∇×B)=−μ0ϵ0∂2E∂t2\nabla \times \left( - \frac{\partial \mathbf{B}}{\partial t} \right)= - \frac{\partial}{\partial t} \left(\nabla \times \mathbf{B} \right) = - \mu_0 \epsilon_0 \frac{\partial^2 \mathbf{E}}{\partial t^2}∇×(−∂t∂B)=−∂t∂(∇×B)=−μ0ϵ0∂t2∂2E
Nyní již můžeme dát oba výrazy dohromady a získáme rovnici:
ΔE=μ0ϵ0∂2E∂t2\Delta \mathbf{E} = \mu_0 \epsilon_0 \frac{\partial^2 \mathbf{E}}{\partial t^2}ΔE=μ0ϵ0∂t2∂2E
ΔB=μ0ϵ0∂2B∂t2\Delta \mathbf{B} = \mu_0 \epsilon_0 \frac{\partial^2 \mathbf{B}}{\partial t^2}ΔB=μ0ϵ0∂t2∂2B
což je ekvivalentní vlnové rovnici:
ΔA=1c02∂2A∂t2\Delta \mathbf{A} = \frac {1}{c_0^2} \frac{\partial^2 \mathbf{A}}{\partial t^2}ΔA=c021∂t2∂2A kde c0=1μ0ϵ0 c_0 = \frac{1}{\sqrt{\mu_0 \epsilon_0}} c0=μ0ϵ01
Popis elektromagnetické vlny
Vezmeme-li v úvahu další 2 Maxwellovy rovnice, tak zjistíme pro vlnu elektromagnetického pole (která je ve tvaru rovinné vlny E=E0ei(k⃗r⃗−ωt)\mathbf{E}=E_0 e^{i(\vec{k}\vec{r}-\omega t)}E=E0ei(kr−ωt)), že se pohybuje stejně jako vlna magnetická rychlostí světla a obě se pohybují kolmo na sebe B=1c0k×E \mathbf{B}= \frac{1}{c_0} \mathbf{k} \times \mathbf{E}B=c01k×E a jejich vln.vektory mají proporcionální amplitudy: E0=c0B0E_0=c_0 B_0E0=c0B0
*vlna se pohybuje ve směru E×B\mathbf{E} \times \mathbf{B}E×B (Poyntingův vektor)
Interakce
Fotoefekt
*fotoelektron detekován vždy, když je látka ozářena světlem o frekvenci ν\nuν větší než jistá hraniční frekvence
*závisí jen na frekvenci (ω\omegaω) a ne na intenzitě -> kvantování fotonů
*záření excituje e- a ten při návratu do základního stavu vyzáří záření o dané frekvenci = rtg.fluorescence
*molekuly lze díky fotoefektu zkoumat metodami EXAFS a XANES (více v kinematické teorii difrakce), další metody využívající fotoefekt: XPS (více ve Spektroskopických metodách)
Ee−=hν−BEE_{e^-}=h\nu - BEEe−=hν−BE (BE=binding energy of shell X)
Comptonův rozptyl
*=neelastický rozptyl - v kvantové t. vždy neelasticky - rozptyl e- nižší E (větší λ\lambdaλ)
λ(2)−λ(1)=hmc(1−cosΘ)\lambda^{(2)}-\lambda^{(1)}=\frac{h}{mc}(1-cos \Theta)λ(2)−λ(1)=mch(1−cosΘ)
hmc\frac {h}{mc}mch se nazývá Comptonova vlnová délka a je cca 0,00234nm
Produkce párů
*vysokoenergetický foton interaguje s jádrem za vzniku páru e- a e+
*pro ZZE a ZZH musí být foton něčím absorbován (jádrem či jiným fotonem), nelze ve volném prostoru
hν=2mc2+T++T−h \nu = 2mc^2 + T_+ + T_-hν=2mc2+T++T−
Fotonukleární reakce
*velmi energetické γ\gammaγ dopadne na jádro -> jádro do excitovaného stavu -> rozpad s vypuštěním částice (opak jaderné fúze, supernovy)
D+γ=H+n0D+\gamma=H+n^0D+γ=H+n0
-dále lze mluvit i o kinematické teorii difrakce
Státnice%20-%20Fyzika%20NMgr:%20Katedra%20fyziky%20kondenzovaných%20soustav%20a%20materiálů