{{TOC float}} {{Sources| *Tenhle soupis původně pochází ze zápisků z předmětu [Úvod do formální lingvistiky](Úvod%20do%20formální%20lingvistiky) ze ZS 2007/8, byl ale přepracován na základě Wikipedie a skript **Hajičová, Panevová, Sgall: Úvod do teoretické a počítačové lingivistiky I.** -- 00:03, 22 Aug 2010 (CEST)* }} {{TODO|Přidat ještě další teorie? Nebo naopak zkrátit jen na Chomského?}} ## Frázové gramatiky ## ### Bezprostřední složky ### V Americké lingvistice se od 30. let minulého století prosazoval hlavně , jehož hlavním představitelem byl . V něm šlo hlavně o klasifikaci a statistický popis distribuce prvků ve větě a jejich vztahů. Na základě distribucí odlišovali syntaktické * *endocentrické konstrukce*, kde výskyt jedné z částí samostatně má stejnou distribuci jako celek, a * *exocentrické konstrukce*, kde výskyt pouze některých částí není možný. V syntaxi se uplatňuje strukturální přístup, konkrétně , kdy věta dostává stromovou strukturu: celá věta se postupně dělí na složky, přičemž vždy nadřazená složka dominuje své podřízené (viz <#Frázové%20stromy>). Pro dělení do složek ale Bloomfield spoléhal na intuici a nezaváděl žádná pravidla. Navíc převažovala binární kombinace a dekompozice, takže bylo trochu složité najít závislost a stromy měly hodně „úrovní“. ### Frázové stromy ### V teorii bezprostředních složek, stejně jako v nejrůznějších verzích Chomského transformační gramatiky, je věta reprezentovaná frázovým stromem, někdy označovaným jako *frázový ukazatel*. Uzly tohoto stromu odpovídají složkám -- frázím: každý uzel odpovídá určitému *souvislému* úseku věty. Vztah mezi uzly na vyšší a nižší úrovni je *dominance* -- úsek věty příslušící složce na vyšší úrovni je složením úseků příslušících složkám na nižší úrovni. V generativní gramatice lze takový strom chápat tak, že uzel na nižší úrovni vznikl použitím přepisovacího pravidla z uzlu na vyšší úrovni. Formálně: *frázový* neboli *složkový strom* je pětice $T = \langle N,Q,D,P,L\rangle\,\;$, kde: * $N\,\;$ je množina uzlů, * $Q\,\;$ je množina ohodnocení uzlů (gramatických kategorií), * $D \subset N\times N\,\;$ je relace dominance, * $P \subset N\times N\,\;$ je relace precedence (ostré částečné uspořádání, zaručující slovosled) a * $L: N\to Q\,\;$ je ohodnocovací funkce (přiřazení gram. kategorií uzlům) A navíc platí následující podmínky: * existuje jediný kořen stromu (daný relací dominance) * relace $D, P\,\;$ jsou antisymetrické * strom splňuje podmínku *projektivity* (složky se nesmí částečně překrývat) ![Phrase-tree.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Phrase-tree.png) Složkový strom lze zapisovat buď jako stromové schéma (viz obrázek, možná je i varianta s kořenem nahoře), nebo pomocí "labeled bracketingu": :`[S [NP [NN John]] [VP [VBZ has] [NP [DT a] [NN book]]]]` Kvůli podmínce projektivity není možné zobrazit neprojektivní konstrukce, kde by se složky částečně překrývaly -- docházelo by ke křížení frázových hran vzhledem ke slovosledu a nešlo by nalézt správné uzávorkování. Příklad: :`I saw a man with a dog yesterday, which was a yorkshire terrier. Vánoční nadešel čas. Soubor se nepodařilo otevřít.` zápis: strom (obrácený nebo normální) / „labelled bracketing“ ## Začátky Transformační gramatiky ## Chomský vycházel z tradice amerického deskriptivismu a frázových gramatik, ale přidával myšlenku, že nestačí jen jazykový jev pozorovat a popsat, že je třeba ho vysvětlit. Navíc akceptuje staré teorie *univerzální gramatiky*, tj. vrozenosti části jazykové kompetence, která je společná pro všechny jazyky. Idea transformací, uvedená deskriptivistou , byla pro spojení všech myšlenek velice vhodná. Znalostí jazyka je pro Chomského znalost pravidel, použitých ke generování gramaticky korektních vět. Gramatičnost považuje za rozhodnutelnou, i když přiznává, že jde o idealizaci. Ve svých výzkumech spoléha na vlastní intuici, nesoustředí se na korpusy. Jako cíl výzkumu nestanovuje poznání mentalních procesů tvorby vět, ale to, jak větu tvoří *gramatika*. Gramatika je podle něj nástroj, který z konečné množiny slov generuje nekonečný jazyk -- díky rekurzivitě (např. nepřímá řeč, "pes jitrničku sežral" a pod.), o které věřil, že je společná všem přirozeným jazykům. ### Syntaktické struktury (1957) ### V Chomsky popsal první verzi své teorie a její aplikaci na angličtině. Představuje několik druhů generativních gramatik (které později shrnul do své slavné hierarchie) a na protipříkladech ukazuje, že ani regulární gramatiky, ani bezkontextové gramatiky nejsou schopné samy o sobě popsat přirozený jazyk. Bezkontextové gramatiky odpovídají bezprostředním složkám, ale generativní přístup (proti deskriptivnímu) je nový. Chomsky zavádí ** gramatiku. Obsahuje bezkontextovou generativní gramatiku, ale navíc přidává ještě jeden krok tvorby vět -- *transformace*. Spolu s tím se přidává distinkce dvou úrovní: * *hloubková struktura* (vytvářená generativní gramatikou) * *povrchová struktura* (tvořená transformacemi z hloubkové struktury) Gramatika pak sestává z následujících komponent: * *báze*, sestávající z: * *lexicon* (seznam slov podle druhů příslušných neterminálů, např. tranzitiva, intranzitiva ...) * ** (soubor pravidel ke generování vět, včetně doplnění terminálních symbolů, S --> VP NP / nepovinné části, bezkontextová pravidla){{ref|1}} * *transformational rules* -- pravidla např. pro aktiv/pasiv, oznamovací větu a otázku atd. Vychází z toho, že některé struktury jsou úzce provázané a generativní pravidla pro ně by se duplikovala. Obsahují dvě podčásti: * Strukturní analýza (na jakou část se aplikují) * Strukturní změna (jak se provádějí) * *fonologický komponent* -- regulární pravidla, přiřazující zápisům věty fonetické reprezentace Při tvorbě vět se tedy nejprve použijí frázová (báze, vznik kernelové věty) a pak transformační pravidla (transformace jsou povinné nebo nepovinné, dochází i ke změnám významu). Chomsky věřil, že je možné vyrobit pravidla, jejichž výstup budou korektní (anglické) věty. V této verzi teorie úplně vynechal sémantiku (zřejmě pod vlivem deskriptivismu), což kritizovali jeho studenti (J. J. Katz, P. M. Postal). To vede k dalšímu vylepšování. ### Standardní teorie (1965) a její rozšíření v 60.--70. letech ### Další verze, tzv. Standard Theory, shrnutá v knize ** obsahuje několik vylepšení. Nejdůležitější z nich je zavedení sémantiky, přičemž se tu (poprvé) objevuje odkaz na teorie univerzální gramatiky -- hloubková struktura jako *sémanticky interpretovaný* základ pro transformace. Gramatika tu sestává z následujících částí: * Syntaktická komponenta (obsahuje *bázi* a *transformační komponentu*) * Sémantická komponenta (*lexikon* obsahující sémantické informace a *projekční pravidla*, která přiřazují syntaktickým stromům interpretaci) * Fonologická komponenta Generování vět potom vypadá následovně: 1. Báze vygeneruje *hloubkovou strukturu* (používá už nejenom frázová, ale i transformační pravidla, slovník obsahuje *syntaktické rysy*, podle kterých lze transformacemi doplňovat slova za neterminální symboly) 1. Sémantický komponent jí dodá významovou interpretaci 1. Transformační komponenta z hloubkové struktury vytvoří *povrchovou strukturu* (transformace v této verzi nemohou měnit význam) 1. Fonologická komponenta z ní vytvoří fonetickou intepretaci Synonymní věty mají stejnou hloubkovou, ale jinou povrchovou strukturu, homonymní naopak. To odpovídá vztahu asymetrického dualismu, popisovanému v Pražské škole. I tato verze teorie měla problémy, např. s větami jako: :`„Many men read few books“ a „Few books are read by many men“` Kdy obě nemají stejný význam. Stejný problém se v češtině ukazuje u aktuálního členění věty: :`„Mnoho lidí čte málo knih“ / „Málo knih čte mnoho lidí“` Chomského studenti argumentovali, že vybíráme-li význam z hloubkové struktury, pak tato musí být „hlubší“ než je tu navržené. Rozmíšky okolo podobných problémů vedly k rozštěpení teorie. Vznikla tak (, , ), která obsahuje hlubší hloubkovou strukturu a transformace v ní nemohou měnit význam. #### Interpretativní sémantika (rozšířená standardní teorie) #### Chomského reakce na Generativní sémantiku byla, že zachoval stejnou hloubkovou strukturu (dále i *d-struktura*), ale *sémantická interpretace* se provádí nejen z hloubkové, ale i z *povrchové struktury*. Transformace tak mohou měnit význam. Odůvodňoval to hlavně distinkcí mezi *presupozicí* a *fokusem*, tj. zachycením aktuálního členění. #### X-bar #### ![Xbar-struct.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Xbar-struct.png) ![Xbar-popis.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Xbar-popis.png) Na základě výzkumu nominalizací byla jako rozšíření standardní teorie uvedena teorie (podle značení $\bar{X}\,\;$, které se ale často zjednodušovalo na $X'\,\;$), vycházející z tzv. *lexikalistické hypotézy*, která tvrdí, že nominalizace není transformací. Naopak identifikuje univerzální strukturu frází (libovolných typů -- S, PP, NP, VP), díky níž nominalizace odpovídají větám. Ta má 2-3 patra: "bez pruhů" (nejnižší), "1 pruh", "2 pruhy" (nejvyšší), která obsahují následující prvky: * *phrase* (*maximal projection*): celá fráze ($X*\,\;$, $XP\,\;$)* * *head*: na nejnižší úrovni, charakteristický prvek fráze (později „governing element“), předp., že jenom 4 kategorie slov můžou být hlava (N, V, Prep, Adj) * *specifier*: doplněk fráze na vyšší úrovni, pre- nebo post-order (např. pro NP je to v angličtině člen) * *modifier (adjunct)*: volný doplněk $X*\,\;$/ $X'\,\;$, může jich být libovolný počet, v pre- nebo post-orderu – způsobuje rekurzi* * *complement (argument)*: doplněk hlavy na nejnižší úrovni (povinný, úzký vztah), může jich být lib. počet (i nula), mohou stát před nebo za X Dvě různé úrovně pro *complement* a *modifier* jsou vlastně prostředek k popsání blízkosti vztahu (complement x modifier), což se dá chápat jako přiblížení se závislostnímu popisu. Navíc existují některé drobné odchylky pro úroveň věty a pro PP, celek ale funguje jako univerzální schéma pro celé věty. Kvůli členům, předložkám atp. ale vychází dost složitě. #### Podmínky pro transformační pravidla a stopy #### Pro omezení síly transformací, které se ukázaly být příliš obecné, byly přidány podmínky na jejich aplikaci -- např. omezení jejiho rozsahu, později nazvané *<#Command%2C%20government%20a%20binding>*, a zavedení **, což jsou v případě přemístění prvků transformacemi prázdné kategorie na původních místech, svázané s přemístěným prvkem. Při přechodu do fonetické reprezentace se uplatňují další pravidla a povrchové filtry, které částečně nahrazují podmínky na transformační pravidla. Sémantická interpretace nyní probíhá přímo z povrchové struktury a to přes *logickou strukturu*. Odvození významu ze samotného povrchu ale nestačí a je nutné uchovávat další informace, proto byla v první polovině 70. let zavedena místo povrchové struktury tzv. *decorated surface* / *shallow structure* (*s-struktura*). Může obsahovat např. údaje o tom, že „sloveso je tranzitivní“, nebo stopy po transformacích. ## Teorie Principles and Parameters / Government and Binding ## , popsaná poprvé v knize ** (1981) se vyvinula ze Standardní teorie během 80. let. Je vedena snahou o lepší vysvětlení jazyka a rozvíjením myšlenek univerzální gramatiky. Chomsky zastával názor, že je vrozená nějaká jazyková schopnost, která je lidem společná (*principy*) a něco je naučené (*parametry*) – to dohromady dává schopnost mluvit mateřským jazykem. :Př. princip -- „slova se dají přemísťovat“, parametr – slovosled konkrétního jazyka (constraint) :Př. princip -- "věta musí mít subjekt", parametr - "vyjadřuje se subjekt povinně vždy?" ![Chomsky-theory.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Chomsky-theory.png) Jedním z postulovaných principů je strukturálnost jazyka. Chomsky dále trvdí, že struktura jazyka je právě <#X-bar>. Základní schéma generování vět zůstává stále stejné, s několika vylepšeními. Mezi základní principy patří: * *Theta-role* a *cases* * Vztahy *government*, *binding*, *bounding* a *control* ### Projection principle a theta-role ### Tyto vlastnosti byly do gramatiky přidány, aby ve výsledku lépe odrážela lexikální vlastnosti jednotlivých slov. ** ve své podstatě tvrdí, že veškeré informace z lexikonu je třeba zachovávat během celého generování. Až do jeho zavedení byly lexikální informace při generování ignorovány. Formálně: reprezentace na obou rovinách splňují *subkategorizace* lexikálních jednotek, přičemž *subkategorizace* je omezení komplementů podle lexikální realizace hlavy fráze (např. kick vyžaduje NP, think povoluje celé S' (klauzi), discuss taky jen NP){{ref|2}}. Pro zachování informací v povrchové struktuře se opět používá "decorated surface". ![Theta-theory-lexicon.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Theta-theory-lexicon.png) Subkategorizace se vztahují jak na gramatiku, tak na sémantiku, kde se nazývají ** (*θ-role*, *tématické role*). Každý argument (komplement) prvku (na každé úrovni) musí mít přiřazenu (právě jednu) theta-roli; každá theta-role je přiřazena právě jednomu argumentu (až na koordinaci). Řekneme, že $A\,\;$* theta-označuje *$B\,\;$, když subkategorizuje pozici, na které se nachází $B\,\;$ (a to může být buď v rámci fráze, jíž je $A\,\;$ hlavou, nebo mimo ni (např. sloveso pro subjekt). Theta-role jsou svým způsobem navázání na teorii <#Cases> , z níž vychází idea *pádového filtru (case filter)* (každé NP musí mít přiřazený pád), který Chomský s theta-teorií spojuje. Heslo v lexikonu tedy obsahuje dva druhy informací – syntaktické (subkategorizace) a sémantické (theta-role), jak je vidět z obrázku. ### Command, government a binding ### Vztahy command, spojují fráze ještě dalšími vztahy, než je dominance původních bezprostředních složek, takže umožňují složitější závislosti. Jejich základem je vztah *command*, ostatní dva jsou na něm postavené. Tento vztah umožňuje spojit i fráze, které na sebe přímo nenavazují. Existují dvě varianty: * ** -- $A\,\;$* c-command*uje $B\,\;$, když $A\,\;$ nedominuje $B\,\;$ a každý větvící se uzel nadřízený $A\,\;$ je také nadřízený $B\,\;$ * ** -- zmírňuje podmínku na každou *maximální projekci* $X*\,\;$.* Vztah *government* nastává, když: * $A\,\;$ je hlava fráze * $A\,\;$ *m-command*uje $B\,\;$ * mezi $A\,\;$ a $B\,\;$ není žádná *bariéra* (zpravidla *maximální projekce*) *Govern*ující uzel potom určuje *case* (*theta-roli*) uzlů, které *govern*uje. :Př: Lze např. popsat, že sloveso „seem“ může být komplementováno slovy „as“, „to be“ -- a to může procházet napříc větou. Z transformační komponenty, tj. z přesouvání frází a *traces* byl v nové verzi teorie vytvořen obecný princip *move-α*. Traces zachovávají theta-role (*co-indexing*) a cíle přesunu jsou omezené (jen subjekt, pozice *adjunktu*). Navíc podle teorie *bounding (ohraničení)* nelze přesouvat přes víc než jeden *boundary node* (ty jsou různé pro různé jazyky, v Angličtině S, NP): :: „the man whoi \[S I think \[S' that \[S you said \[S' that \[S you had seen ei]]]]]“ -- OK :: „the man whoi \[S I identified \['''NP''' the dog \[S' whichj \[S ej bit ei ]]]]“ -- nepřejde přes NP, tedy nekorektní! Navíc se aplikuje *pádový filtr*, který vyřadí taková NP, které nejsou prázdná a nemají přiřazenou theta-roli (pád). Vztah *binding* popisuje anaforicitu a reflexivitu, ale i např. subjekt infinitivu apod. $A\,\;$ *bind*uje $B\,\;$, když: * $A\,\;$ *governuje $B\,\;$ * * $A, B\,\;$ jsou *co-index*ovány (tj. odkazují na to samé, jsou v anaforickém vztahu) Existuje několik poddruhů tohoto vztahu, na které jsou další restrikce. Na vztahu *binding* je pak založená teorie *control*, která (slovníkově) klasifikuje slovesa, jež mají závislou infinitivní klauzi, podle toho, zda vyžadují, aby nějaké jiné jejich doplnění bylo koreferenční s podmětem infinitivu. :: `decide, promise` – anaforická relace se subjektem (`„John decided to go“` = `John goes`) :: `persuade` – anaforická relace s hl. objektem (`„John persuaded Max to go“` = `Max goes`) ## 90. léta -- Program Minimalismu ## V 90. letech si Chomsky uvědomil, že teorie by měla nejen vysvětlovat, ale zároveň být ekonomická. Všechny teoretické nároky by měly být zachovány, i když se na povrchu neprojevují. Přišel tedy s , která uvažuje jen dvě roviny popisu (*interface levels*): * myšlenková doména, proces, objekt (*logická forma*) -- rozhraní mezi jazykem a kognitivní oblastí * fyzická forma (*fonetická interpretace*) -- rozhraní mezi jazykem a fyzikální akustickou skutečností Snaží se popsat jejich vztahy. Generování by mělo mít stejný cíl, tj. schéma teorie by mělo být interpretovatelné stejně jako dřív: * Jsou použitá generativní pravidla. Znovu jde o generování, soustava filtrů ztratila důležitost -- věta se skládá operacemi *merge* a *move*. * Potom se v tzv. bodě *spell-out* oddělí cesty logické a fonetické interpretace -- operace provedené do tohoto bodu jsou viditelné v obou strukturách, pozdější jsou už na sobě nezávislé. Nová teorie je dost rozdrobená, navíc nový typ pravidel ve skutečnosti výsledné struktury dost roztahuje. Nové práce vycházejí v časopise „Linguistic inquiry“. ## Další teorie s frázovou gramatikou ## ### Cases ### ![Fillmore-case.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Fillmore-case.png) byla představena v roce 1968 jako reakce na to, že Chomsky zanedbává ve své původní teorii sémantiku. Vycházel z názoru, že hloubková struktura má být hlubší a obsahovat celý význam věty. Je ve své podstatě mnohem bližší evropskému závislostnímu přístupu, a ač používá frázovou gramatiku, uvažuje i o závislostním přístupu: * *struktura* věty: bez přepisovacích pravidel, skládá se z *modality* a *propozice* * *case*: pád, ale jde hlavně o význam, sémantickou funkci (*deep case*) :Př. *agentiv, lokativ *(`Chicago is windy`)*, instrumentál, objektiv, dativ* (`John believed ... = experienced a belief`) * *propozice*: „jádro věty“ -- obsahuje sloveso (přísudek) a case phrases (tolik, kolik je potřeba – není binární), není VP, tedy jde rovnou o sloveso a jeho komplementy, z nichž každý má přiřazen *case* * *modalita*: negace, modální sloveso, vid, čas * *case phrases*: jsou přímo vázané na sloveso, obsahují *case feature (pádový příznak)* a NP (které mají stejnou strukturu jako X-bar, to pro Fillmora nebylo důležité) * *case frames*: sloty slovesa pro vázání cases (něco jako valence), některé jsou povinné, některé ne * existují závislosti – někt. cases musí být přítomny, když jsou přítomny jiné :Př. `break ((Ag) Instr) Obj)` – je-li agent, je nutný instrument („John rozbil okno“ -- rozumí se „něčím“), je-li instrument, agent není nutný („Větev rozbila okno“) ### Lexikálně funkční gramatika ### Tuto teorii vytvořili Joan Bresnanová a Ron Kaplan na přelomu 70. a 80. let. Zdůrazňuje funkci lexikonu, v němž každé slovo má udaný *slovní druh, potřebné fráze a tématické role* (explicitně zdůrazněno u sloves, ale ostatní sl. druhy to mohou používat taky). Není založena čistě na frázové struktuře, nemá transformace a projekční princip. Povrchová a hloubková struktura jsou různé: * složková (povrchová) struktura (*c-structure*): typu X-bar * funkční struktura (*f-structure*): jiná, z ní se odvozuje význam – předpokládá se tu podobnost mezi různými jazyky Byla široce přijata i v Evropě, přinesla první detailní zpracování lexikonu. Předpokládá, že věty generuje mluvčí, ne gramatika, snaží se o realistický model – aby se přiblížila tomu, co opravdu lidé provádějí při tvorbě vět. #### Složková (povrchová) struktura #### ![Bresnan-lfg-strom.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Bresnan-lfg-strom.png) * přejímá X-bar, opět fráze a podobná pravidla jako u Chomského. * *exocentrismus*: S' (klauze) nemá žádný řídící člen, jako řídící člen této složky mohou vystupovat různé „funkční řídící členy“ pro různé jazyky * s každým frázovým pravidlem musí zůstat indikace, jak přejít na funkční strukturu (tohle bylo u Chomského dáno projekčním principem), každé pravidlo má proto *funkční anotaci (ohodnocení)* * použití šipek: ↑ - odkazuje na „mateřský“ uzel (nadřízený) ↓- odkazuje na tento uzel
př. pro NP: (↑SUBJ)=↓ „subjekt nadřízeného uzlu je tento“, VP: ↑=↓ „je funkčním řídícím uzlem (obsahuje (nějakou) přímou funkční informaci o nadřízeném uzlu)“ -- toto mají všechny preterminály (tj. těsně nad konkr. slovem – N, P, V) * *lexikon*: slouží k přenosu funkční informace z lex. jednotek do funkční struktury spojené se složkovou #### Funkční struktura a její vlastnosti #### ![Bresnan-lfg-anotace.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Bresnan-lfg-anotace.png) * formálně: množina dvojic rys/atribut, hodnota * 3 druhy hodnot: symbol (PRES, SG ...), sémantická forma ('paint((↑SUBJ)(↑OBJ))'), vnořená f-struktura * podmínky správnosti -- každý atribut má mít max. jednu hodnotu, struktura musí obsahovat všechny funkce řízené predikátem, každá řiditelná funkce musí být řízena nějakým predikátem * přechod od složkové struktury: každá část složk. struktury má svoji část f-struktury, skládání pomocí *unifikací * :Př. `[NUM SG] + [PERS 3] = [NUM SG, PERS 3]` - OK, `[NUM SG] + [NUM PL]` nelze * *subkategorizace lexikonu*: podle gramatických funkcí (OBJ, SUBJ, ...), ne podle kategorií (NP, PP); *predikátově-argumentová struktura* (každý argument svázán s gramatickou funkcí, pro daný predikát realizován jen 1x) * *gramatické funkce*: staví na Tesnièrově valenční teorii – aktanty a volná doplnění ![Bresnan-lfg-gramaticke-funkce.png](Archiv/Státnice I3: Syntax bezprostředních složek a frázové gramatiky/Bresnan-lfg-gramaticke-funkce.png) * *lexikální pravidla*: úpravy lex. jednotek (výsledná lex. jednotka může mít i jinou synt. strukturu), často definováno pro celou třídu lex. jednotek :Př.: pasiv: `(SUBJ) --> 0 / (OBLAG), (OBJ) --> (SUBJ)`, po aplikaci: `(PRED)='eat<(OBLAG),(SUBJ)>'` * Spousta dalších detailů, dost podrobné ## Poznámky ## * „generativní gramatika“ neznamená jen „transformační“, pojem se vztahuje i na Bresnanové teorii, která transformace odmítá * další trendy: head phrase structure grammar, TAG theory (USA, Joshy, blízké závislostní, ale také frázová struktura) a další, lokálnější (něco viz [PFL012-poznámky](PFL012-poznámky)) ---- {{note|1|Ve skriptech je uvedené, že pravidla byla nekontextová, přímo v Chomského knize to ale není tak jednoznačné a vypadá to, že se kontextová pravidla připouští. V praktické ukázce anglické gramatiky ale jsou jen pravidla bezkontextová.}}
{{note|2|Protože se ale pořád uplatňuje frázové dělení věty na subjektovou a slovesnou část, slovesa nemohou subkategorizovat vlastní subjekt.}} {{Statnice I3}}