[Státnice - Fyzika NMgr: Seznam okruhů#2. Kvantová teorie molekul a pevných látek](Státnice%20-%20Fyzika%20NMgr:%20Seznam%20okruhů#2.%20Kvantová%20teorie%20molekul%20a%20pevných%20látek)

Dle Grilla i Lipavského jde o dvě různá označení pro jednu a tu samou věc. Totiž: celkový Hamiltonián si rozdělíme na tři:

1. H<sub>e</sub>= $\sum$<sub>i</sub>$\hbar$<sup>2</sup>/2m d<sup>2</sup>/d r<sub>i</sub><sup>2</sup> + 1/2 $\sum$<sub>j!=i</sub> e<sup>2</sup>/(4$\pi$$\epsilon$<sub>0</sub> |r<sub>i</sub> - r<sub>j</sub>|)
1. H<sub>n</sub>=-$\sum$ $\hbar$² /2M<sub>I</sub> d²/dR<sub>i</sub>² + 1/2 $\sum$<sub>J!=I</sub> Z<sub>I</sub> Z<sub>J</sub> e² / 4$\pi$$\epsilon$<sub>0</sub> |R<sub>I</sub> - R<sub>J</sub>|
1. H<sub>n-e</sub>=- $\sum$<sub>i,I</sub> Z<sub>I</sub> e² / 4$\pi$$\epsilon$<sub>0</sub> |R<sub>I</sub> - r<sub>j</sub>|

Zde: m=hmotnost elektronu; M<sub>I</sub> = hmotnost I-tého jádra, Z<sub>I</sub> = protonové číslo I-tého jádra, r<sub>i</sub> = poloha i-tého elektronu a R<sub>I</sub>= poloha I-tého jádra

Protože M<sub>I</sub> >> m, stíhají elektrony téměř okamžitě sledovat aktuální polohy jader. Rozložím si tedy celkovou vlnovou funkci na součin vlnové funkce elektronů a vlnové funkce jader, a budu zanedbávat derivace vlnové funkce elektronů vůči polohám jader.

Řešíme H$\Psi$ (R_1..R_N, r_1..r_N)=E $\Psi$, kde zavedeme Ψ=ψ<sub>{R}</sub>(r<sub>1</sub>..r<sub>j</sub>)Φ(R_1..R_N). Tento rozklad vždy existuje (Φ=1; ψ=Ψ) a zanedbáme dψ/dR. Posléze řešíme (H<sub>e</sub>+H<sub>n-e</sub>)ψ<sub>{R}</sub>(r)=E<sub>{R}</sub>ψ<sub>{R}</sub>(r) a celková energie pak je E = <Φ| (<ψ|H<sub>e<sub>n-e</sub>|ψ>) + H<sub>n</sub>|Φ> = <Φ| V<sub>{R}<sub>n</sub>|Φ> = E<sub>{R}</sub>+ <Φ|H<sub>n<sub>{R}</sub>*? Rozvineme si jaderný potenciál v taylorovu řadu v minimu => V<sub>{R}</sub> = 1/2$\sum$<sub>I,J,$\alpha$,$\beta$</sub>d<sup>2</sup>V<sub>{R}</sub>/(dR<sup>β</sup><sub>I</sub> dR<sup>β</sup><sub>J</sub>) a zavedeme matici tuhosti.*

Užívá se dále [Hellmannova-Feynmanova věta](http://en.wikipedia.org/wiki/Hellmann–Feynman_theorem), totiž že dE/dp=<Φ|dH/dp|Φ> pokud |Φ> je vlastní funkce H. Její důkaz: <Φ|H-E|Φ> = 0. Toto zderivuji podle *p* a dostanu: 0 = d<Φ|/dp (H-E)|Φ> + <Φ| d(H-E)/dp |Φ> + <Φ|(H-E) d|Φ>/dp. V prvním sčítanci platí *(H-E)|Φ> = 0*, ve třetím *<Φ|(H-E) = 0*. Proto musí být *0 = <Φ| d(H-E)/dp |Φ>*, tedy *0 = <Φ|dH/dp|Φ> - <Φ|dE/dp|Φ> = <Φ|dH/dp|Φ> - dE/dp*.

Aplikace: výpočet rovnovážných poloh jader: Z *dE/dR<sub>I</sub><sup>α</sup> = <Φ|dH/dp|Φ> = 0* získám *R<sub>I rovn</sub><sup>α</sup>* Nakonec si skutečnou polohu jader vyjádřím jako jejich rovnovážnou polohu a výchylku: *R<sub>I</sub><sup>α</sup> = R<sub>I rovn</sub><sup>α</sup> + u<sub>I</sub><sup>α</sup>*, ale to už je jiná kapitola.

## Doplňující otázky ##

* A pro jakou to bylo teplotu?
    * Uvažujme pro jednoduchost, že existují *R<sub>I rovn</sub><sup>α</sup>*, tedy že máme pevnou látku. Používal se tam variační princip, kterým se hledává základní stav. A základní stav je pouze pro *T = 0 K*.
