{{TOC float}}
{{Sources| Tato otázka je vypracována na základě handoutů z předmětu Úvod do obecné lingvistiky ze ZS 2008/9 -- 13:52, 24 Aug 2010 (CEST)
}}
Typologie jazyků
*typ jazyka - souhrn rysů, které se navzájem podmiňují a dávají mluvnici (gramatice) určitý ráz (Skalička)
současná strukturní typologie je založena převážně na morfologii
deklinace je výkladní skříňí typologie (Sgall)
pozn.: typy jazyků jsou umělé - každý jazyk se od svého typu odlišuje
žádný jazyk není čistý typ, jazyky jsou popsány pomocí souborů rysů - převažující rysy
Historie
jazyk má vnitřní formu (v hlavě člověka) a vnější formu (používání jayzkových prostředků)
jazyk je tvořivá síla - pozorujeme pouze výsledek
zakladatel typologie
jazyky se vyvíjejí ve šroubovici - spirále
izolace <math>\rightarrow</math> aglutinace <math>\rightarrow</math> flexe <math>\rightarrow</math> izolace (vyšší typ)
s každým vývojovým cyklem se dostanou o úroveň výš
strukturní (morfologická) typologie
morfém - skládá se z elementárních jednotek: séma
matka: matk - a / \
kořen koncovka | | | |
1 séma N sg f - 3 sémata
Dělení jazyků
starší dělení: analytické a syntetické
Skaličkovo dělění
<ol> <li>izolační (analytické)</li>
angličnina, francouzština, ...
hlavní rys: obsahují pomocná slova
další rysy: skloňování, časování, množství pomocných slov (nutnost podmětu ve větě - Il pleut. (fr.), It is raining. (angl.) - Prší
<li> aglutinační </li>
maďarština, turečtina, finština, gruzínština, baskitština
hlavní rys: obsahují afixy (prefix nebo sufix - předponu nebo příponu)
každé séma je vyjádřeno vlastním morfémem vs. dom-ům v češtine - ům vyjadřuje 2 sémata najednou: plurál a dativ
vokalická harmonie - Praga-ban (v Praze) vs Becs-ben (ve Vídni) - ban se mění v ben kvůli samohlásce v kořenu slova
turečtina dům: Sg. Pl. Nom. ev ev-ler
Gen. ev-in ev-ler-in Dat. ev-e ev-ler-e
Akuz. ev-i ev-ler-i Lok. ev-de ev-ler-de
Instr ev-den ev-ler-den
<li> flexivní (ohýbací)</li>
latina, staré indoevropské jayzky, slovanské jayzky
pravidlo jedné koncovky - kumulace funkcí (viz příklad matk-a: a kumuluje 3 sémata)
<li> polysyntetický</li>
čínština, vietnamština, některé rysy má i němčina
skládání slov - např. Haupt-bahn-hof (něm.)
gramatické významy jsou vyjadřovány lexikálními prostředky
např. zvláštní slova používaná při vyjadřování počtu věcí v čínštině: tři knihy -> tři svazek kniha (čín.)
<li> introflexivní</li>
semitské, čadské, berberské jazyky
změna hlásek uvnitř slova, typicky kmen je určen souhláskami a gramatické informace samohláskami
arabština: k-t-b: kitab(un) - kutub(un) (kniha - knihy)
proměňují se samohlásky, souhlásky beze změny
němčina: trinken - tränken, čeština: hoch - hoši
</ol>
Příklady jednotlivých rysů
izolace
čeština, ruština: budoucí čas nedokonavých sloves
ruština: stupňování adjektiv - bolee važnyj, najbolee važnyj
aglutinace
čeština: nej-vážn-ějš-í
introflexe
němčina: Vater - Väter
angličtina: tooth - teeth
čeština: doktor - doktoři, nízký - nižší
polysyntéze
němčina: složená slova
Další typy dělění jazyků
syntaktická typologie
<ol> <li>nominativní vs ergativní jazyk </li>
ergativní jazyk
kavkazské jazyky, kamčatské jazyky, baskitština
existence zvláštního pádu pro podmět tranzitivního slovesa = ergativ
Muž postavil dům - ergativ Muž přichází - nominativ
<li>slovosled</li>
SVO, SOV, VSO jazyky
pravděpodobnostní pozorování, které zkoumal již Jakobson ve 20. letech
SVO - germánské, románské, slovanské jazyky
SOV - turečtina, japonština, baskitština
VSO - hebrejština, welština
implikatury (implikační zákony) - Jakobson
má-li jazyk volný slovosled, má pádové koncovky
má-li jayzk pevný slovosled, má hodně pomocných slov
</ol>
Jazykové univerzálie
významy termínu typologie:
univerzálie - kde se bere univerzálnost jazyka?
clusters of properties - svazky společných rysů
klasifikace
bod 1 a 2 spolu úzce souvisí
"absolutní" univerzálie
2 třídy fonémů (hlásek) - vokály, konsonanty
jazykové univerzálie
Hláskosloví
lingvistika se do 50. let 20. století většinou zabývala hlavně hláskoslovím
nové směry v lingvistice se začaly zabývat i syntaxí a sémantikou (lingvistickou či formální)
Fonetika
experimentální věda, která zkoumá, jak jsou tvořeny hlásky
už ve staré Indii a klasickém Řecku (recitace, hudba); Jan Hus - výslovnost y a i
přístroje na zkoumání zvuku: laryngoskop, rentgen, sonograf, magnetofon
rozdělení hlásek
samohlásky (vokály)
přední, střední, zadní; vysoké, středové, nízké; zaokrouhlené (viz Hellwagův trojúhelník)
ústní/nosové, krátké/dlouhé
souhlásky (konsonanty)
mohou být charakterizovány pomocí šumů
metody zkoumání šumů:
akustické - zkoumání šíření akustických vln (poslech, fonogram, sonogram, spektrogram);
auditivní - sluchový dojem: explozívy, frikativy, sonory
artikulační
způsob tvoření - podle existence překážky, která je v cestě výdechového proudu
místo tvoření
Fonologie
zkoumá funkci jazykových hlásek
foném - komplexní jednotka, která se skládá z distinktivních rysů
ř: dři (znělé) vs. tři (neznělé) - jeden foném s různými distinktivními rysy
čeština: 35 fonémů, z toho 10 samohláskových (Černý)
varianty 1 fonému v koncové pozici před rázem: snob x snop, Srb x srp
slabika
základní (přirozená) jednotka
segmentace slov na slabiky: proud-it x pro-ud-it
suprasegmentální rysy: melodie, intonace, přízvuk, mluvní akt
asimilace znělosti: progresivní (shoda jako
[schoda]
), regresivní ([zhoda, zběr]
, v češtině typická)
Morfologie
užší význam: teorie o tvoření tvarů
širší význam: zabývá se odvozováním (nových) slov (ve flexivních a aglutinačních jazycích)
morfologické kategorie jsou univerzální - jazyky se liší jejich repertoárem, počtem jejich členů
morfém
lexikální - kmen slova matka
gramatický - realizace pomocí morfu -ou ve slově matkou - obsahuje 3 sémata
alomorf - morfonologické podoby kmene: matk/matek/matc/matč
slovní druhy - kritéria třídění: mofologická, syntaktická, sémantická
podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod
determinace - jazyky se členy (určité - neurčité)
sloveso (verbum)
gramatické kategorie:
osoba (1.,2.,3., inkluziv, exkluziv, plurál zdvořilostní: vykání, onikání, onkání), číslo, čas (absolutní, relativní), způsob (postoj mluvčího), rod slovesný (aktívum, pasívum, reflexívum), vid (perfektivní - dokonavý, imperfektivní - nedokonavý, iterativní)
nejasná hranice meyi tvaroslovím a slovotvorbou pro určité slovesné tvary: slovesná substantiva, gerundium, přechodník, participia, sloveská adjektiva
adjektiva - sémata: rod, číslo, pád
zájmena - deixe (tento stůl), anafora (odkaz na předcházející jméno), katafora (odkaz na následující jméno)
číslovky - druhy: základní, řadové, souborové, násobné, neurčité,...
příslovce - nejsou neohebná, protože je můžeme stupňovat
citoslovce
autosémantická (významová) vs. synsémantická (pomocná - spojky, předložky, členy, částice) slova
Strukturní lingvistika
heslo (strukturalismus) na Wikipedii
navazuje na mladogramatickou školu (taky Lipská škola, mnoho historických gramatik indoevropských jazyků, asociativní psychologie, fyziologické změny mezi jazyky - hláskový zákon)
H. Paul, H. Osthoff, B. Delbrück, A Leskien, H. Bopp, J. Grimm, K. Brugmann
Ženevská škola - Ferdinand de Saussure
předchůdci: H. Schuchard - historie slov a věcí, K. Vossler - jazyk - nástroj ducha, kazaňská škola - foném proti pojmu hláska, moskevská škola - zavedení pojmu gramatická kategorie
hlavní rysy:
vidět systém a systémové souvislosti
synchronní pohled na jazyk
formalizace popisu jazyka (metod popisu)
roviny jazyka: langue (jazyk) - parole (mluva) - langage (řeč)
sémiologie - relativní arbitrárnost znaku
označující - označované - hodnota signifiant - signifié - valeur
Strukturní školy
Americká strukturální škola
deskriptivní - úkol fakta registrovat, klasifikovat a popsat - ne kauzální souvislosti
jazyk (gramatika) má 3 hlavní systémy: fonologický, morfologický a jejich spojení mor(fo)fonologický
zkoumání jevů pomocí distribuce, komplementární distribuce a souvýskytu (co-occurrence)
endocentrické konstrukce vs. exocentrické konstrukce
syntax - bezprostřední složky, později frázová gramatika (Chomsky)
Kodaňská strukturní škola
glosématika - glossém: základní jednotka jazyka
jazyk - síť abstraktních vztahů, deduktivní systém předpokladů a z nich vyvoditelných teorémů; lingvistická algebra
sémiotika:
vztah znaku k jiným znakům
vztah znaku k tomu, co označuje
reakce interpertátora (mluvčího, posluchače) na znaky
funkce - je základem analýzy jazyka
konstanta: funktiv, jehož přítomnost je nutná, aby se realizovala funkce
proměnná: funktiv, jehož přítomnost není nutná
změna v plánu výrazu vyvolá změnu v plánu obsahu
základní vztahy: determinace (a <math>\rightarrow</math> b - např. adjektivum předpokládá substantivum), interdependance (a <math>\leftrightarrow</math> b - V <math>\leftrightarrow</math> Obj), konstelace (a V b - vzájemně se nepředpokládají)
místo pojmů označující a označované používá výrazy plán výrazu a plán obsahu
Pražská lingvistická škola
{{TODO|Nějak oddělit, ať se to tolik nekryje s FGD}}
Pražský lingvistický kroužek (PLK)
Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij
hlavní rysy PLK:
funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)
přechod od komunikativních (společných dorozumívacích) potřeb k jejich jazykovému vyjádření
externí funkce jazyka - pragmatika; triáda Darstellung, Ausdruck, Appell (K. Bühler)
funkce jednotlivých jazykových prostředků ( funkce skládání a reprezentace - vztah formy a funkce -- asymetrický dualismus) - interní jazyková funkce
funkční větná perspektiva - aktuální větné členění (členění na téma/základ/topic a ráma/jádro/focus)
funkční výklad jazykového vývoje - analogie, rovnováha jazykového systému
funkční onomatologie a syntax (pojmenování a usouvztažnění) - Vilém Mathesius
pojem funkční styl (jazykový styl) - sdělovací, administrativní, publicistický, odborný, umělecký... (Havránek); synonymie mezi slovy různých stylů: kůň - oř, hrob - rov
roviny jazykového popisu - vztah skládání (přechod od menší jednotky k větší v rámci jedné roviny; zde značíme <math>\rightarrow</math>), vztah reprezentace (vztah formy a funkce - jsou to dvě stránky znaku, přechod mezi rovinami; zde značíme <math>\Rightarrow</math>)
fonologická: distinktivní rys <math>\rightarrow</math> foném; foném <math>\Rightarrow</math> morfoném
morfofonologická: morfoném <math>\rightarrow</math> morf; morf <math>\Rightarrow</math> morfém
morfologická: séma <math>\rightarrow</math> morfém, séma <math>\rightarrow</math> formém; formém <math>\Rightarrow</math> tagmém
rovina větných členů: větný člen (tagmém) <math>\rightarrow</math> věta; tagmém <math>\Rightarrow</math> sémantém
tektogramatická rovina: sémantém <math>\rightarrow</math> propozice;
fonologie, morfologie - systém binárních opozic (pojmy příznakový/nepříznakový, primární/sekundární)
pragmatika (dopad jazyka na mluvčího) - Jakobson: obecný význam, shiftery (já, dnes, zítra)
popis ruského pádového systému pomocí binárních opozic (Jakobson)
Přínos strukturalismu (vzhledem k předchozím školám)
vidí v jazyce systém, strukturu se svébytnými systémovými vztahy
důraz na synchronii; i diachronii vykládá strukturně a systémově
jazyk je znakový (sémiotický, sémiologický) systém - spojení označujícího a označovaného pomocí hodnoty
jazyk je čistá forma (arbitrárnost znaků)
rozlišení jazyka a mluvy - dohromady tvoří řeč
jazyk je systém v pohybu
Poznámky
{{Statnice I3}}