{{TOC float}}

{{Sources| Tato otázka je vypracována na základě handoutů z předmětu Úvod do obecné lingvistiky ze ZS 2008/9 -- 13:52, 24 Aug 2010 (CEST)

}}

Typologie jazyků

*typ jazyka - souhrn rysů, které se navzájem podmiňují a dávají mluvnici (gramatice) určitý ráz (Skalička)

  • současná strukturní typologie je založena převážně na morfologii

  • deklinace je výkladní skříňí typologie (Sgall)

  • pozn.: typy jazyků jsou umělé - každý jazyk se od svého typu odlišuje

    • žádný jazyk není čistý typ, jazyky jsou popsány pomocí souborů rysů - převažující rysy

Historie

  • August Schleicher

    • (1861)

    • existuje prajazyk, který se štěpí na nové jazyky

  • Wilhelm von Humboldt

    • jazyk má vnitřní formu (v hlavě člověka) a vnější formu (používání jayzkových prostředků)

    • jazyk je tvořivá síla - pozorujeme pouze výsledek

  • Georg von der Gabelentz

    • zakladatel typologie

    • jazyky se vyvíjejí ve šroubovici - spirále

      • izolace <math>\rightarrow</math> aglutinace <math>\rightarrow</math> flexe <math>\rightarrow</math> izolace (vyšší typ)

      • s každým vývojovým cyklem se dostanou o úroveň výš

  • Vladimír Skalička

    • strukturní (morfologická) typologie

    • morfém - skládá se z elementárních jednotek: séma

matka: matk - a / \

kořen koncovka | | | |

1 séma N sg f - 3 sémata

Dělení jazyků

  • starší dělení: analytické a syntetické

Skaličkovo dělění

<ol> <li>izolační (analytické)</li>

  • angličnina, francouzština, ...

  • hlavní rys: obsahují pomocná slova

  • další rysy: skloňování, časování, množství pomocných slov (nutnost podmětu ve větě - Il pleut. (fr.), It is raining. (angl.) - Prší

<li> aglutinační </li>

  • maďarština, turečtina, finština, gruzínština, baskitština

  • hlavní rys: obsahují afixy (prefix nebo sufix - předponu nebo příponu)

    • každé séma je vyjádřeno vlastním morfémem vs. dom-ům v češtine - ům vyjadřuje 2 sémata najednou: plurál a dativ

  • vokalická harmonie - Praga-ban (v Praze) vs Becs-ben (ve Vídni) - ban se mění v ben kvůli samohlásce v kořenu slova

turečtina dům: Sg. Pl. Nom. ev ev-ler

Gen. ev-in ev-ler-in Dat. ev-e ev-ler-e

Akuz. ev-i ev-ler-i Lok. ev-de ev-ler-de

Instr ev-den ev-ler-den

<li> flexivní (ohýbací)</li>

  • latina, staré indoevropské jayzky, slovanské jayzky

  • pravidlo jedné koncovky - kumulace funkcí (viz příklad matk-a: a kumuluje 3 sémata)

<li> polysyntetický</li>

  • čínština, vietnamština, některé rysy má i němčina

  • skládání slov - např. Haupt-bahn-hof (něm.)

  • gramatické významy jsou vyjadřovány lexikálními prostředky

    • např. zvláštní slova používaná při vyjadřování počtu věcí v čínštině: tři knihy -> tři svazek kniha (čín.)

<li> introflexivní</li>

  • semitské, čadské, berberské jazyky

  • změna hlásek uvnitř slova, typicky kmen je určen souhláskami a gramatické informace samohláskami

  • arabština: k-t-b: kitab(un) - kutub(un) (kniha - knihy)

    • proměňují se samohlásky, souhlásky beze změny

  • němčina: trinken - tränken, čeština: hoch - hoši

</ol>

Příklady jednotlivých rysů
  • izolace

    • čeština, ruština: budoucí čas nedokonavých sloves

    • ruština: stupňování adjektiv - bolee važnyj, najbolee važnyj

  • aglutinace

    • čeština: nej-vážn-ějš-í

  • introflexe

    • němčina: Vater - Väter

    • angličtina: tooth - teeth

    • čeština: doktor - doktoři, nízký - nižší

  • polysyntéze

    • němčina: složená slova

Další typy dělění jazyků

  • syntaktická typologie

<ol> <li>nominativní vs ergativní jazyk </li>

  • ergativní jazyk

    • kavkazské jazyky, kamčatské jazyky, baskitština

    • existence zvláštního pádu pro podmět tranzitivního slovesa = ergativ

Muž postavil dům - ergativ Muž přichází - nominativ

<li>slovosled</li>

  • SVO, SOV, VSO jazyky

    • pravděpodobnostní pozorování, které zkoumal již Jakobson ve 20. letech

    • SVO - germánské, románské, slovanské jazyky

    • SOV - turečtina, japonština, baskitština

    • VSO - hebrejština, welština

  • implikatury (implikační zákony) - Jakobson

    • má-li jazyk volný slovosled, má pádové koncovky

    • má-li jayzk pevný slovosled, má hodně pomocných slov

</ol>

Jazykové univerzálie

  • významy termínu typologie:

    1. univerzálie - kde se bere univerzálnost jazyka?

    2. clusters of properties - svazky společných rysů

    3. klasifikace

    • bod 1 a 2 spolu úzce souvisí

  • "absolutní" univerzálie

    • 2 třídy fonémů (hlásek) - vokály, konsonanty

  • jazykové univerzálie

    • racionalismus (Descartes)

      • karteziánská lingvistika - vrozené ideje

      • vrozený mechanismus u dítěte pro produkování vět -- navazuje generativní gramatika Chomského

    • sensualismus (Locke) - člověk je při zrození nepopsaný list papíru - tabula rasa

      • nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech

Hláskosloví

  • lingvistika se do 50. let 20. století většinou zabývala hlavně hláskoslovím

  • nové směry v lingvistice se začaly zabývat i syntaxí a sémantikou (lingvistickou či formální)

Fonetika

  • experimentální věda, která zkoumá, jak jsou tvořeny hlásky

  • už ve staré Indii a klasickém Řecku (recitace, hudba); Jan Hus - výslovnost y a i

  • přístroje na zkoumání zvuku: laryngoskop, rentgen, sonograf, magnetofon

  • rozdělení hlásek

    • samohlásky (vokály)

      • přední, střední, zadní; vysoké, středové, nízké; zaokrouhlené (viz Hellwagův trojúhelník)

      • ústní/nosové, krátké/dlouhé

    • souhlásky (konsonanty)

      • mohou být charakterizovány pomocí šumů

      • metody zkoumání šumů:

        1. akustické - zkoumání šíření akustických vln (poslech, fonogram, sonogram, spektrogram);

        2. auditivní - sluchový dojem: explozívy, frikativy, sonory

        3. artikulační

          1. způsob tvoření - podle existence překážky, která je v cestě výdechového proudu

          2. místo tvoření

Fonologie

  • zkoumá funkci jazykových hlásek

  • foném - komplexní jednotka, která se skládá z distinktivních rysů

    • ř: dři (znělé) vs. tři (neznělé) - jeden foném s různými distinktivními rysy

    • čeština: 35 fonémů, z toho 10 samohláskových (Černý)

    • varianty 1 fonému v koncové pozici před rázem: snob x snop, Srb x srp

  • slabika

    • základní (přirozená) jednotka

    • segmentace slov na slabiky: proud-it x pro-ud-it

  • suprasegmentální rysy: melodie, intonace, přízvuk, mluvní akt

  • asimilace znělosti: progresivní (shoda jako [schoda]), regresivní ([zhoda, zběr], v češtině typická)

Morfologie

  • užší význam: teorie o tvoření tvarů

  • širší význam: zabývá se odvozováním (nových) slov (ve flexivních a aglutinačních jazycích)

  • morfologické kategorie jsou univerzální - jazyky se liší jejich repertoárem, počtem jejich členů

  • morfém

    1. lexikální - kmen slova matka

    2. gramatický - realizace pomocí morfu -ou ve slově matkou - obsahuje 3 sémata

  • alomorf - morfonologické podoby kmene: matk/matek/matc/matč

  • slovní druhy - kritéria třídění: mofologická, syntaktická, sémantická

    • podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod

      • determinace - jazyky se členy (určité - neurčité)

    • sloveso (verbum)

      • gramatické kategorie:

        • osoba (1.,2.,3., inkluziv, exkluziv, plurál zdvořilostní: vykání, onikání, onkání), číslo, čas (absolutní, relativní), způsob (postoj mluvčího), rod slovesný (aktívum, pasívum, reflexívum), vid (perfektivní - dokonavý, imperfektivní - nedokonavý, iterativní)

      • nejasná hranice meyi tvaroslovím a slovotvorbou pro určité slovesné tvary: slovesná substantiva, gerundium, přechodník, participia, sloveská adjektiva

    • adjektiva - sémata: rod, číslo, pád

    • zájmena - deixe (tento stůl), anafora (odkaz na předcházející jméno), katafora (odkaz na následující jméno)

    • číslovky - druhy: základní, řadové, souborové, násobné, neurčité,...

    • příslovce - nejsou neohebná, protože je můžeme stupňovat

    • citoslovce

  • autosémantická (významová) vs. synsémantická (pomocná - spojky, předložky, členy, částice) slova

Strukturní lingvistika

  • heslo (strukturalismus) na Wikipedii

  • navazuje na mladogramatickou školu (taky Lipská škola, mnoho historických gramatik indoevropských jazyků, asociativní psychologie, fyziologické změny mezi jazyky - hláskový zákon)

    • H. Paul, H. Osthoff, B. Delbrück, A Leskien, H. Bopp, J. Grimm, K. Brugmann

  • Ženevská škola - Ferdinand de Saussure

    • předchůdci: H. Schuchard - historie slov a věcí, K. Vossler - jazyk - nástroj ducha, kazaňská škola - foném proti pojmu hláska, moskevská škola - zavedení pojmu gramatická kategorie

  • hlavní rysy:

    1. vidět systém a systémové souvislosti

    2. synchronní pohled na jazyk

    3. formalizace popisu jazyka (metod popisu)

  • roviny jazyka: langue (jazyk) - parole (mluva) - langage (řeč)

  • sémiologie - relativní arbitrárnost znaku

označující - označované - hodnota signifiant - signifié - valeur

Strukturní školy

Americká strukturální škola

  • deskriptivní - úkol fakta registrovat, klasifikovat a popsat - ne kauzální souvislosti

  • , ,

  • jazyk (gramatika) má 3 hlavní systémy: fonologický, morfologický a jejich spojení mor(fo)fonologický

  • zkoumání jevů pomocí distribuce, komplementární distribuce a souvýskytu (co-occurrence)

  • endocentrické konstrukce vs. exocentrické konstrukce

  • syntax - bezprostřední složky, později frázová gramatika (Chomsky)

Kodaňská strukturní škola

  • Louis Hjelmslev

  • glosématika - glossém: základní jednotka jazyka

  • jazyk - síť abstraktních vztahů, deduktivní systém předpokladů a z nich vyvoditelných teorémů; lingvistická algebra

  • sémiotika:

    1. vztah znaku k jiným znakům

    2. vztah znaku k tomu, co označuje

    3. reakce interpertátora (mluvčího, posluchače) na znaky

  • funkce - je základem analýzy jazyka

    • konstanta: funktiv, jehož přítomnost je nutná, aby se realizovala funkce

    • proměnná: funktiv, jehož přítomnost není nutná

    • změna v plánu výrazu vyvolá změnu v plánu obsahu

    • základní vztahy: determinace (a <math>\rightarrow</math> b - např. adjektivum předpokládá substantivum), interdependance (a <math>\leftrightarrow</math> b - V <math>\leftrightarrow</math> Obj), konstelace (a V b - vzájemně se nepředpokládají)

  • místo pojmů označující a označované používá výrazy plán výrazu a plán obsahu

Pražská lingvistická škola

{{TODO|Nějak oddělit, ať se to tolik nekryje s FGD}}

  • Pražský lingvistický kroužek (PLK)

  • hlavní rysy PLK:

    1. funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)

      1. přechod od komunikativních (společných dorozumívacích) potřeb k jejich jazykovému vyjádření

      2. externí funkce jazyka - pragmatika; triáda Darstellung, Ausdruck, Appell (K. Bühler)

      3. funkce jednotlivých jazykových prostředků ( funkce skládání a reprezentace - vztah formy a funkce -- asymetrický dualismus) - interní jazyková funkce

      4. funkční větná perspektiva - aktuální větné členění (členění na téma/základ/topic a ráma/jádro/focus)

      5. funkční výklad jazykového vývoje - analogie, rovnováha jazykového systému

    2. funkční onomatologie a syntax (pojmenování a usouvztažnění) - Vilém Mathesius

    3. pojem funkční styl (jazykový styl) - sdělovací, administrativní, publicistický, odborný, umělecký... (Havránek); synonymie mezi slovy různých stylů: kůň - oř, hrob - rov

    4. roviny jazykového popisu - vztah skládání (přechod od menší jednotky k větší v rámci jedné roviny; zde značíme <math>\rightarrow</math>), vztah reprezentace (vztah formy a funkce - jsou to dvě stránky znaku, přechod mezi rovinami; zde značíme <math>\Rightarrow</math>)

      • fonologická: distinktivní rys <math>\rightarrow</math> foném; foném <math>\Rightarrow</math> morfoném

      • morfofonologická: morfoném <math>\rightarrow</math> morf; morf <math>\Rightarrow</math> morfém

      • morfologická: séma <math>\rightarrow</math> morfém, séma <math>\rightarrow</math> formém; formém <math>\Rightarrow</math> tagmém

      • rovina větných členů: větný člen (tagmém) <math>\rightarrow</math> věta; tagmém <math>\Rightarrow</math> sémantém

      • tektogramatická rovina: sémantém <math>\rightarrow</math> propozice;

    5. fonologie, morfologie - systém binárních opozic (pojmy příznakový/nepříznakový, primární/sekundární)

    6. pragmatika (dopad jazyka na mluvčího) - Jakobson: obecný význam, shiftery (já, dnes, zítra)

    7. popis ruského pádového systému pomocí binárních opozic (Jakobson)

Přínos strukturalismu (vzhledem k předchozím školám)

  1. vidí v jazyce systém, strukturu se svébytnými systémovými vztahy

  2. důraz na synchronii; i diachronii vykládá strukturně a systémově

  3. jazyk je znakový (sémiotický, sémiologický) systém - spojení označujícího a označovaného pomocí hodnoty

  4. jazyk je čistá forma (arbitrárnost znaků)

  5. rozlišení jazyka a mluvy - dohromady tvoří řeč

  6. jazyk je systém v pohybu

Poznámky


{{Statnice I3}}