Archiv/Státnice I3: Základy obecné lingvistiky

{{Sources| Tato otázka je vypracována na základě handoutů z předmětu Úvod do obecné lingvistiky <Jarmila%20Panevová> ze ZS 2008/9 --User:Rajjo 13:52, 24 Aug 2010 (CEST)

}}

Typologie jazyků

*typ jazyka - souhrn rysů, které se navzájem podmiňují a dávají mluvnici (gramatice) určitý ráz (Skalička)

současná strukturní typologie je založena převážně na morfologii
deklinace je výkladní skříňí typologie (Sgall)
pozn.: typy jazyků jsou umělé - každý jazyk se od svého typu odlišuje
- žádný jazyk není čistý typ, jazyky jsou popsány pomocí souborů rysů - převažující rysy

Historie

August Schleicher
- wen:Tree%20model (1861)
- existuje prajazyk, který se štěpí na nové jazyky
Wilhelm von Humboldt
- jazyk má vnitřní formu (v hlavě člověka) a vnější formu (používání jayzkových prostředků)
- jazyk je tvořivá síla - pozorujeme pouze výsledek
Georg von der Gabelentz
- zakladatel typologie
- jazyky se vyvíjejí ve šroubovici - spirále
  - izolace $→\rightarrow$ aglutinace $→\rightarrow$ flexe $→\rightarrow$ izolace (vyšší typ)
  - s každým vývojovým cyklem se dostanou o úroveň výš
Vladimír Skalička
- strukturní (morfologická) typologie
- morfém - skládá se z elementárních jednotek: séma

matka: matk - a / \

     kořen    koncovka
       |       |  |  |

    1 séma     N  sg f - 3 sémata

Dělení jazyků

starší dělení: analytické a syntetické

Skaličkovo dělění

<ol> <li>izolační (analytické)</li>

angličnina, francouzština, ...
hlavní rys: obsahují pomocná slova
další rysy: skloňování, časování, množství pomocných slov (nutnost podmětu ve větě - Il pleut. (fr.), It is raining. (angl.) - Prší

<li> aglutinační </li>

maďarština, turečtina, finština, gruzínština, baskitština
hlavní rys: obsahují afixy (prefix nebo sufix - předponu nebo příponu)
- každé séma je vyjádřeno vlastním morfémem vs. dom-ům v češtine - ům vyjadřuje 2 sémata najednou: plurál a dativ
vokalická harmonie - Praga-ban (v Praze) vs Becs-ben (ve Vídni) - ban se mění v ben kvůli samohlásce v kořenu slova

turečtina dům: Sg. Pl. Nom. ev ev-ler

                Gen.   ev-in        ev-ler-in
                Dat.   ev-e         ev-ler-e

                Akuz.  ev-i         ev-ler-i
                Lok.   ev-de        ev-ler-de

                Instr  ev-den       ev-ler-den

<li> flexivní (ohýbací)</li>

latina, staré indoevropské jayzky, slovanské jayzky
pravidlo jedné koncovky - kumulace funkcí (viz příklad matk-a: a kumuluje 3 sémata)

<li> polysyntetický</li>

čínština, vietnamština, některé rysy má i němčina
skládání slov - např. Haupt-bahn-hof (něm.)
gramatické významy jsou vyjadřovány lexikálními prostředky
- např. zvláštní slova používaná při vyjadřování počtu věcí v čínštině: tři knihy -> tři svazek kniha (čín.)

<li> introflexivní</li>

semitské, čadské, berberské jazyky
změna hlásek uvnitř slova, typicky kmen je určen souhláskami a gramatické informace samohláskami
arabština: k-t-b: kitab(un) - kutub(un) (kniha - knihy)
- proměňují se samohlásky, souhlásky beze změny
němčina: trinken - tränken, čeština: hoch - hoši

</ol>

Příklady jednotlivých rysů

izolace
- čeština, ruština: budoucí čas nedokonavých sloves
- ruština: stupňování adjektiv - bolee važnyj, najbolee važnyj
aglutinace
- čeština: nej-vážn-ějš-í
introflexe
- němčina: Vater - Väter
- angličtina: tooth - teeth
- čeština: doktor - doktoři, nízký - nižší
polysyntéze
- němčina: složená slova

Další typy dělění jazyků

syntaktická typologie

<ol> <li>nominativní vs ergativní jazyk </li>

ergativní jazyk
- kavkazské jazyky, kamčatské jazyky, baskitština
- existence zvláštního pádu pro podmět tranzitivního slovesa = ergativ

Muž postavil dům - ergativ Muž přichází - nominativ

<li>slovosled</li>

SVO, SOV, VSO jazyky
- pravděpodobnostní pozorování, které zkoumal již Jakobson ve 20. letech
- SVO - germánské, románské, slovanské jazyky
- SOV - turečtina, japonština, baskitština
- VSO - hebrejština, welština
implikatury (implikační zákony) - Jakobson
- má-li jazyk volný slovosled, má pádové koncovky
- má-li jayzk pevný slovosled, má hodně pomocných slov

</ol>

Jazykové univerzálie

významy termínu typologie:
1. univerzálie - kde se bere univerzálnost jazyka?
2. clusters of properties - svazky společných rysů
3. klasifikace
- bod 1 a 2 spolu úzce souvisí
"absolutní" univerzálie
- 2 třídy fonémů (hlásek) - vokály, konsonanty
jazykové univerzálie
- racionalismus (Descartes)
  - karteziánská lingvistika - vrozené ideje
  - vrozený mechanismus u dítěte pro produkování vět -- navazuje generativní gramatika Chomského
- sensualismus (Locke) - člověk je při zrození nepopsaný list papíru - tabula rasa
  - nic není v rozumu, co dříve nebylo ve smyslech

Hláskosloví

lingvistika se do 50. let 20. století většinou zabývala hlavně hláskoslovím
nové směry v lingvistice se začaly zabývat i syntaxí a sémantikou (lingvistickou či formální)

Fonetika

Image:hellwag_triangle.png

experimentální věda, která zkoumá, jak jsou tvořeny hlásky
už ve staré Indii a klasickém Řecku (recitace, hudba); Jan Hus - výslovnost y a i
přístroje na zkoumání zvuku: laryngoskop, rentgen, sonograf, magnetofon
rozdělení hlásek
- samohlásky (vokály)
  - přední, střední, zadní; vysoké, středové, nízké; zaokrouhlené (viz Hellwagův trojúhelník)
  - ústní/nosové, krátké/dlouhé
- souhlásky (konsonanty)
  - mohou být charakterizovány pomocí šumů
  - metody zkoumání šumů:
    1. akustické - zkoumání šíření akustických vln (poslech, fonogram, sonogram, spektrogram);
    2. auditivní - sluchový dojem: explozívy, frikativy, sonory
    3. artikulační
      1. způsob tvoření - podle existence překážky, která je v cestě výdechového proudu
      2. místo tvoření

Fonologie

zkoumá funkci jazykových hlásek
foném - komplexní jednotka, která se skládá z distinktivních rysů
- ř: dři (znělé) vs. tři (neznělé) - jeden foném s různými distinktivními rysy
- čeština: 35 fonémů, z toho 10 samohláskových (Černý)
- varianty 1 fonému v koncové pozici před rázem: snob x snop, Srb x srp
slabika
- základní (přirozená) jednotka
- segmentace slov na slabiky: proud-it x pro-ud-it
suprasegmentální rysy: melodie, intonace, přízvuk, mluvní akt
asimilace znělosti: progresivní (shoda jako [schoda]), regresivní ([zhoda, zběr], v češtině typická)

Morfologie

užší význam: teorie o tvoření tvarů
širší význam: zabývá se odvozováním (nových) slov (ve flexivních a aglutinačních jazycích)
morfologické kategorie jsou univerzální - jazyky se liší jejich repertoárem, počtem jejich členů
morfém
1. lexikální - kmen slova matka
2. gramatický - realizace pomocí morfu -ou ve slově matkou - obsahuje 3 sémata
alomorf - morfonologické podoby kmene: matk/matek/matc/matč
slovní druhy - kritéria třídění: mofologická, syntaktická, sémantická
- podstatné jméno (substantivum) - sémata: pád (různý počet pádů - arabština 3, maďarština 17, čeština 7), číslo (jednotné, množné, duál, triál, lexikální vyjádření čísla - čínština), rod
  - determinace - jazyky se členy (určité - neurčité)
- sloveso (verbum)
  - gramatické kategorie:
    - osoba (1.,2.,3., inkluziv, exkluziv, plurál zdvořilostní: vykání, onikání, onkání), číslo, čas (absolutní, relativní), způsob (postoj mluvčího), rod slovesný (aktívum, pasívum, reflexívum), vid (perfektivní - dokonavý, imperfektivní - nedokonavý, iterativní)
  - nejasná hranice meyi tvaroslovím a slovotvorbou pro určité slovesné tvary: slovesná substantiva, gerundium, přechodník, participia, sloveská adjektiva
- adjektiva - sémata: rod, číslo, pád
- zájmena - deixe (tento stůl), anafora (odkaz na předcházející jméno), katafora (odkaz na následující jméno)
- číslovky - druhy: základní, řadové, souborové, násobné, neurčité,...
- příslovce - nejsou neohebná, protože je můžeme stupňovat
- citoslovce
autosémantická (významová) vs. synsémantická (pomocná - spojky, předložky, členy, částice) slova

Strukturní lingvistika

heslo (strukturalismus) na Wikipedii
navazuje na mladogramatickou školu (taky Lipská škola, mnoho historických gramatik indoevropských jazyků, asociativní psychologie, fyziologické změny mezi jazyky - hláskový zákon)
- H. Paul, H. Osthoff, B. Delbrück, A Leskien, H. Bopp, J. Grimm, K. Brugmann
Ženevská škola - Ferdinand de Saussure
- předchůdci: H. Schuchard - historie slov a věcí, K. Vossler - jazyk - nástroj ducha, kazaňská škola - foném proti pojmu hláska, moskevská škola - zavedení pojmu gramatická kategorie
hlavní rysy:
1. vidět systém a systémové souvislosti
2. synchronní pohled na jazyk
3. formalizace popisu jazyka (metod popisu)
roviny jazyka: langue (jazyk) - parole (mluva) - langage (řeč)
sémiologie - relativní arbitrárnost znaku

označující - označované - hodnota signifiant - signifié - valeur

Strukturní školy

Americká strukturální škola

deskriptivní - úkol fakta registrovat, klasifikovat a popsat - ne kauzální souvislosti
wen:Leonard_Bloomfield, wen:Charles%20Hockett, wen:Zelig%20Harris
jazyk (gramatika) má 3 hlavní systémy: fonologický, morfologický a jejich spojení mor(fo)fonologický
zkoumání jevů pomocí distribuce, komplementární distribuce a souvýskytu (co-occurrence)
endocentrické konstrukce vs. exocentrické konstrukce
syntax - bezprostřední složky, později frázová gramatika (Chomsky)

Kodaňská strukturní škola

Louis Hjelmslev
glosématika - glossém: základní jednotka jazyka
jazyk - síť abstraktních vztahů, deduktivní systém předpokladů a z nich vyvoditelných teorémů; lingvistická algebra
sémiotika:
1. vztah znaku k jiným znakům
2. vztah znaku k tomu, co označuje
3. reakce interpertátora (mluvčího, posluchače) na znaky
funkce - je základem analýzy jazyka
- konstanta: funktiv, jehož přítomnost je nutná, aby se realizovala funkce
- proměnná: funktiv, jehož přítomnost není nutná
- změna v plánu výrazu vyvolá změnu v plánu obsahu
- základní vztahy: determinace (a $→\rightarrow$ b - např. adjektivum předpokládá substantivum), interdependance (a $↔\leftrightarrow$ b - V $↔\leftrightarrow$ Obj), konstelace (a V b - vzájemně se nepředpokládají)
místo pojmů označující a označované používá výrazy plán výrazu a plán obsahu

Pražská lingvistická škola

{{TODO|Nějak oddělit, ať se to tolik nekryje s FGD}} Image:FGD-roviny.png

Pražský lingvistický kroužek (PLK)
- Roman Jakobson, Nikolaj Trubeckoj, Sergej Karcevskij
hlavní rysy PLK:
1. funkcionalismus - různé použití pojmu funkce (ve smyslu "účel", tj. teleologicky)
  1. přechod od komunikativních (společných dorozumívacích) potřeb k jejich jazykovému vyjádření
  2. externí funkce jazyka - pragmatika; triáda Darstellung, Ausdruck, Appell (K. Bühler)
  3. funkce jednotlivých jazykových prostředků ( funkce skládání a reprezentace - vztah formy a funkce -- asymetrický dualismus) - interní jazyková funkce
  4. funkční větná perspektiva - aktuální větné členění (členění na téma/základ/topic a ráma/jádro/focus)
  5. funkční výklad jazykového vývoje - analogie, rovnováha jazykového systému
2. funkční onomatologie a syntax (pojmenování a usouvztažnění) - Vilém Mathesius
3. pojem funkční styl (jazykový styl) - sdělovací, administrativní, publicistický, odborný, umělecký... (Havránek); synonymie mezi slovy různých stylů: kůň - oř, hrob - rov
4. roviny jazykového popisu - vztah skládání (přechod od menší jednotky k větší v rámci jedné roviny; zde značíme $→\rightarrow$ ), vztah reprezentace (vztah formy a funkce - jsou to dvě stránky znaku, přechod mezi rovinami; zde značíme $⇒\Rightarrow$ )
  - fonologická: distinktivní rys $→\rightarrow$ foném; foném $⇒\Rightarrow$ morfoném
  - morfofonologická: morfoném $→\rightarrow$ morf; morf $⇒\Rightarrow$ morfém
  - morfologická: séma $→\rightarrow$ morfém, séma $→\rightarrow$ formém; formém $⇒\Rightarrow$ tagmém
  - rovina větných členů: větný člen (tagmém) $→\rightarrow$ věta; tagmém $⇒\Rightarrow$ sémantém
  - tektogramatická rovina: sémantém $→\rightarrow$ propozice;
5. fonologie, morfologie - systém binárních opozic (pojmy příznakový/nepříznakový, primární/sekundární)
6. pragmatika (dopad jazyka na mluvčího) - Jakobson: obecný význam, shiftery (já, dnes, zítra)
7. popis ruského pádového systému pomocí binárních opozic (Jakobson)

Přínos strukturalismu (vzhledem k předchozím školám)

vidí v jazyce systém, strukturu se svébytnými systémovými vztahy
důraz na synchronii; i diachronii vykládá strukturně a systémově
jazyk je znakový (sémiotický, sémiologický) systém - spojení označujícího a označovaného pomocí hodnoty
jazyk je čistá forma (arbitrárnost znaků)
rozlišení jazyka a mluvy - dohromady tvoří řeč
jazyk je systém v pohybu