{{predmet|Informační struktura věty a výstavba diskurzu|Eva Hajičová|PFL082}}
''Tady se časem objeví ne nutně úplné poznámky ze ZS 2008/9 - [[User:Tuetschek|Tuetschek]] 13:26, 15 Jan 2009 (CET)''
== Úvod ==
=== Historie ===
První, kdo se informační strukturou věty (aktuálním členěním) zabýval, byl už Aristoteles, v knize [[wen:De_Interpretatione|O vyjadřování]] -- ve větě se totiž vždy o něčem (známé informaci) říká něco nového. Aristoteles tohle nazval '''subjekt''' a '''predikát''', tyto pojmy se pak ujaly spíš v syntaxi. Informační struktura věty se ale ne vždy se syntaktickou kryje. V teorii akt. členění věty se používá výrazů '''základ (topic)''' a '''jádro (focus)'''.
V 19. stol. proběhla ve vědě vlna psychologizace, takže se taky tímto způsobem nahlížela věta. Hlavně němečtí lingvisté popisovali '''psychologický subjekt''' a '''psychologický predikát''' jako analogii k syntaktickým, odpovídalo to právě Aristotelovu pojetí. První, kdo se díval na informační strukturu věty v textu, byl [[wen:Henri Weil|Henri Weil]] -- popsal to ve své knize ''Pořadí slov v jazycích antických i současných (1844)''. Zůstal neznámý až do posledních 20-30 let.
Na zač. 20. stol. přichází '''strukturalismus''', tedy synchronní pohled na jazyk a jazykové roviny. V Pražské lingvistické škole (zal. 1926), která na strukturalismu stojí, se klade důraz na '''funkci''' jazyka, nejen formu. V rámci ní vyšlo několik zásadních pojednání o aktuálním členění, zvlášť od jejího zakladatele [[wcs:Vilém Mathesius|Viléma Mathesia]]. Po Mathesiově smrti (1945) teorii akt. větného členění rozvíjel [[wcs:Jan Firbas|Jan Firbas]], žák jeho žáka [[wcs:Josef Vachek|Josefa Vachka]]. Díky tomu, že Firbas byl anglista a psal anglicky, se myšlenky Pražské školy rozšířily i do světa. Nepsal ale moc o češtině, o tom až P. Sgall a E. Hajičová.
Kniha [[wen:Noam Chomsky|Noama Chomského]] ''Syntaktické struktury (1957)'' měla ohlas i v ČSR -- až neuvěřitelný; P. Sgall jeho myšlenky v 60. letech rozvíjí, v rámci generativní gramatiky češtiny popisuje ale i akt. členění.
=== Definice ===
U různých lidí najdeme různou terminologii, někdy se termíny kryjí přesně, někdy ne docela.
* '''Informační struktura věty''' je totéž co '''aktuální členění věty''' (původní termín od Mathesia), anglicky '''topic-focus articulation''' (podle ÚFALu, P. Sgalla a dalších), nebo '''functional sentence perspective''' (podle Brněnské školy, J. Firbase a dalších).
* '''základ''', '''východisko''', '''téma věty''' nebo '''topic''' je to, o čem se ve větě mluví (známá informace).
* '''jádro''', '''ohnisko''', '''réma''' nebo '''focus''' je to, co se ve větě říká nového o známé informaci.
Firbas téma věty definoval jako část věty, která stojí (v normální intonaci) na začátku. To ale není úplně přesné, protože existují věty bez tématu, tzv. '''topicless sentences''', jako např. náhlé zvolání ''Kennedy umřel!'' (kdy se o Kennedym nemluvilo předem) nebo některé novinové titulky. V jeho termínech byly i další nejasnosti, proto se v pražském moderním přístupu používá spíš anglických výrazů topic, focus a topic-focus articulation.
Pojem '''subjektivní slovoled''' znamená to, že věta začíná focusem. Běžná, bezpříznaková věta s normální intonací totiž začíná topicem.
[[Image:Tematicke_posloupnosti.png|frame|Schéma jednotlivých druhů tématických posloupností]]
Pojem '''tematické posloupnosti''' se zabývá aktuálním členěním textu, první ho popisoval právě Henri Weil pod názvem '''posloupnost idejí''', znovu to objevil v 70. letech [[wcs:František Daneš|František Daneš]]. Ukazuje se totiž, že v textu aktuální členění může postupovat třemi způsoby (první dva z nich znal už Weil):
# '''paralelní posloupnost''' -- první a druhá věta má stejný topic, kterému se přisuzují dvě ruzné věci (focusy)
# '''progrese''' -- focus první věty se stává topicem druhé
# '''odvození tématu''' -- z jednoho ''super-tématu'' odvozuju podtémata pro několik vět
Posloupnosti se samozřejmě můžou prolínat, potom může změna druhu posloupnosti znamenat konec jednoho segmentu v textu.
=== Vyjádření aktuálního členění ===
Informační strukturu lze vyjádřit různými prostředky, v češtině hlavně '''slovosledem''' a '''intonací''' -- intonace je velmi důležitá, i když máme volný slovosled. V angličtině např. je intonace kvůli pevnému slovosledu ještě důležitější.
* Př.: ''John gave me a letter. I met him [in a bookshop] [yesterday]'' -- jestli je focus ''yesterday'' nebo ''in a bookshop'', poznáme jen podle intonace.
* Př.: ''Nejdražší je Audi. / Audi je nejdražší'' -- při normální intonaci je focus na konci, proto první věta odpovídá situaci, kdy mluvím o ''cenách'' vozů, kdežto druhá připadá hovoru o ''autech'' a jejich vlastnostech.
V češtině můžeme topic-focus articulation rozlišit např. i použitím krátkého nebo dlouhého tvaru zájmene (ve focusu budou spíše dlouhé tvary).
* Př.: ''Dej mi tu knížku. / Tu knížku dej mně''
V angličtině se dá informační struktura vyjádřit i použitím určitého nebo neurčitého členu.
* Př.: ''A disabled man limped inside. / The disabled man limped inside.'' -- v prvním případě je invalida ve focusu, v druhém v topicu
== Začleněnění informační struktury do popisu jazyka ==
Od 50. let se razí formální přístup k jazyku. Jazyk je struktura, která má svoji '''formu''' vyjádření a '''funkci''', tedy účel sdělení, a jejich vztahy nejsou 1:1. Aktuální členění úzce souvisí s funkcí sdělení, projevuje se ale různými formami. Ukážeme, že změny v aktuálním členění mají vliv na '''sémantiku'''. Tedy ''aktuální členění patří do popisu významové stavby věty'', v pražském popisu na tektogramatickou rovinu.
=== Presupozice ===
Presupozice souvisí s vyplýváním. Poprvé [[wen:Strawson|P. F. Strawson]] (1952) ukázal, že pro nějaký výrok nemáme jen '''vyplývání''' (tj. výroky, které se z něj dají odvodit), ale i '''presupozici''' -- výroky, které se nutně předpokládají, aby měl náš výrok vůbec nějaký smysl.
Formální definice:
''Výrok S presuponuje výrok S', jestliže S' je nutnou podmínkou pro to, aby výrok S měl nějakou pravdivostní hodnotu, tj. byl smysluplný.''
* Př.: ''Všechny Janovy děti byly nemocné'' -- tento výrok presuponuje výrok ''Jan má děti.'' (kdyby ne, nedalo by se vůbec uvažovat o jeho pravdivostní hodnotě).
Vztahem presupozice a '''negace''' se zabýval [[wen:Bas_van_Fraassen|B. van Fraasen]]. Od něj pochází další definice presupozice:
''A presuponuje B, právě když (a) jestliže A je pravdivé, je B pravdivé, (b) jestliže non-A je pravdivé, je B pravdivé.''
* Př.: ''The king of France is bald. / The king of France is not bald.'' -- ať je věta kladná, nebo záporná, vždycky tu existuje francouzský král.
Tohle souvisí s aktuálním členěním -- změna akt. členění může mít vliv na změnu presupozice:
* Př.: ''The king of France didn't visit the exhibition. / The exhibition was not visited by the king of France.'' -- první věta určitým členem předpokládá existenci výstavy, král je na zač. věty, tj. v topicu a je presuponován, ve focusu je sloveso; tituly jsou vždy se členem, takže druhá věta nepresuponuje nutně existenci francouzského krále (ale výstavy ano).
Nejde tu vždy nutně o existenci popisovaného objektu, stačí '''referential availability''', tj. možnost se na něj odkazovat (můžu tak např. prohlásit o jednorožci, že neexistuje, ale stále se presuponuje, že známe jednorožce (?)).
O podobné věci psal N. Chomsky (1965), kdy popisoval změnu významu na vztahu aktiva a pasiva na příkladu:
* Př.: ''At least two languages are known by everybody in this room. / Everybody in this room knows at least two languages.''
První věta implikuje dva stejné jazyky, ale druhá už ne! V češtině k podobné věci vůbec nepotřebujeme pasiv:
* Př.: ''Aspoň dva jazyky zná v této místnosti každý. / Každý v této místnosti zná aspoň dva jazyky.''
Chomsky se u tohoto příkladu zmiňuje o tom, že může existovat "něco jako focus". Dá se tu říct, že u těchto vět máme dvě různé presupozice podle toho, co je v tématu.
=== Vztah "aboutness" a negace ===
Strawsonova práce změnila i pohled na aktuální členění. Do té doby se počítalo jen s tím, že o topicu se vypovídá něco ve focusu. Ale s negací se může říct: '''O (topic) není pravda, že (focus)'''. Tohle je jemnější popis než tradiční logický '''Není pravda, že (topic) (focus)''' -- můžu ukazovat různé dosahy negace (scopes of negation).
* Př.: ''Moje sestra nehubovala bratra kvůli špatné známce = nehubovala vůbec / hubovala někoho jiného / hubovala bratra kvůli něčemu jinému.'' -- ''moje sestra'' nemůže být dotčeno negací, která je v jádru; stojí v základu
* Př.: ''Jirka nepřišel, protože mu došly peníze'' -- ve chvíli, kdy Jirka ''nepřišel, protože byl nemocný'', se dostává negace do základu. Je to ale dvojznačné, můžu říct, že Jirka ''přišel, protože chtěl vidět Marii'' a potom je negace v jádru.
Ve větě s negací tak můžou nastat 3 různé případy:
# negace je v jádře
## sloveso je v negovaném jádře, tedy negace se na něj vztahuje (1. příklad)
## sloveso je v základu, tedy mimo dosah negace (2. interpretace 2. příkladu)
# negace je v základu (1. interpretace 2. příkladu) -- mluvím o tzv. '''negovaném eventu''', negace nedosahuje do jádra, negovaný je jen základ.
Tyto různé druhy negace pak ovlivňují i presupozici:
* Př.: ''Jirka nezpůsobil naši porážku. / Naši porážku nezpůsobil Jirka.'' -- první věta je dvojznačná, kdežto v druhé je jasné, že jsme byli poraženi. Porážka se tak stává presupozicí.
=== Tři druhy vyplývání, sémantický efekt akt. členění ===
Na základě předchozích pozorování se ukazuje, že existují dokonce tři druhy vyplývání pro nějaký výrok:
# '''význam, vyplývání''' -- to, co říká věta sama, negací je negováno; odpovídá '''pravdivosti''' výroku
# '''presupozice''' -- negací je nedotčená; odpovídá '''smysluplnosti''' výroku
# '''alegace''' -- z kladné verze věty vyplývá výrok, ze záporné verze nevyplývá ani onen výrok, ani jeho negace
* Př.: ''Jirka (ne)způsobil naši porážku.'' -- pozitivní verze věty implikuje porážku, ale negativní ani porážku, ani její neexistenci.
Tenhle problém (a druhy vyplývání) se projevuje nejen u negace, ale i u kvantifikátorů:
* Př.: ''Pražané většinou jezdí na Slapy. / Na Slapy jezdí většinou Pražané.'' -- v první větě neříkám, kdo všechno jezdí na Slapy, ale v druhé ano.
Pro nalezení změny ve významu při změně aktuálního členění nepotřebuju ale ani kvantifikátory:
* Př.: ''Na Moravě se mluví česky. Česky se mluví na Moravě.'' -- první případ je tzv. ''exhaustive listing'' -- podávám úplnou informaci, protože na Moravě se jinak než česky nemluví; druhý ale ne, protože Česky se mluví i Čechách.
* Př.: ''Dogs must be CARRIED. / DOGS must be carried.'' -- první verze intonace říká, že mám-li psa, musím ho nést, druhá přikazuje nosit s sebou nějakého psa.
== Pohled zahraničních lingvistů na aktuální členění ==
V Praze se akt. členěním zabývali od Mathesia, tedy už od 20. let. Myšlenky se dostávaly do světa pomalu, protože většina textů o akt. členění byla v češtině. Naštěstí Mathesius byl anglista, takže některé srovnávaly angličtinu a češtinu. Dnes všechny "dobré" teorie akt. členění zohledňují, ač každá po svém.
=== M. A. Halliday ===
[[wen:Michael_Halliday|Michael Halliday]] propagoval aktuální členění jako první v 50. letech v Londýně. Inspiroval se právě pražským funkčním přístupem. Jeho nový popis gramatiky ''Systemic grammar'' obshaoval právě i topic-focus articulation. Hovoří o '''given''' a '''new information'''. Navíc rozlišuje '''téma věty''', což je první větný člen ve slovosledném pořadí. To sice funguje jen v angličtině, ale hlavní je, že vůbec s akt. členěním přišel.
=== Generativní gramatika ===
[[wen:Noam_Chomsky|Noam Chomsky]] se začal zabývát topic-focus articulation postupně v rozvoji svojí teorie generativní gramatiky (gramatika je pro něj něco, co generuje "korektní věty"). V první knize ''Syntaktické struktry (1957)'' zmiňuje příklad ''Everybody in this room knows at least two languages.'' (viz [[#Presupozice]]) jako sémantický rozdíl aktivu a pasivu (jen zajímavý protipříklad proti transformacím, neměnícím význam). V druhé verzi teorie, popisované v knize ''Aspekty teorie syntaxe (1965)'' k tomu dodává, že významový rozdíl může spočívat v "něčem jako topic".
Chomsky se někdy kolem roku 1967 potkal s Hallidayem a zřejmě to na něj mělo v tomto ohledu vliv, protože v r. 1968 představil na toto téma práci, kde ukazuje, že je zřejmé, že ''given'' a ''new information'' jsou pro význam věty důležité. Musí se proto rozlišovat i věty, které se liší jen distribucí ''given'' a ''new information''.
Chomsky používá ve své teorii termíny '''presupozice''' (odpovídá ''given'' nebo základu) a '''focus''' (tedy zhruba ''new'' nebo jádro). Zvolení termínu ''presupozice'' je nešťastné, protože ten už znamená [[#Presupozice|něco jiného]] v sémantice. Chomsky pro svoji ''presupozici'' vytvořil i formální test, založený na pokračování věty:
* Př.: ''I met an ex-convict with a red shirt.''
** --> ''Oh no, he had a red tie.'' -- presupozice je bývalý trestanec s něčím červeným
** --> ''Oh no, he had a blue coat.'' -- presupozice je jen bývalý trestanec
** --> ''Oh no, that was my fried from high school.'' -- presupozice je jen setkání
Zabývá se i dalšími příklady, např. významovým rozdílem vět s kvantifikátory:
* Př.: ''Bill introduced John only to Sue. / Bill introduced only John to Sue. / Bill only introduced John to SUe. / Only Bill introduced John to Sue.'' -- na pozici ''only'' záleží význam věty.
Chomský tvrdil, že význam se má kvůli tomuhle (?) brát z povrchové struktury věty (po provedení transformací), proti němu stál např. [[wen:Lakoff|George Lakoff]] se svojí vizí ''generativní sémantiky'', kde se význam generoval na nejvyšší rovině popisu. Všechny příklady, které Chomského teorii zpochybňovaly nebo bylo nutné je nějak zvláštně řešit, měly co do činění s topic-focus articulation -- a jejími projevy v angličtině, čímž byli všichni američtí lingvisti dost ovlivnění. V jiných jazycích např. k projevu závislosti významu na akt. členění není vůbec třeba věcí jako jsou kvantifikátory.
=== Formální sémantika ===
Mats Roth si všimnul, že Chomský ve svých příkladech nezohledňuje intonaci (zabýval se jen psanými větami). Popisuje částice, tzv. '''focalizers''' (česky '''rematizátory'''), které přitahují '''pitch accent''' (intonační centrum věty) v angličtině (v češtině není tak důležité, můžeme měnit slovosled). Např. v Chomského příkladu s ''only'' by bylo intonační centrum věty následující:
* Př.: ''Bill introduced John only to SUE. / Bill introduced only JOHN to Sue. / Bill only INTRODUCED John to SUe. / Only BILL introduced John to Sue.''
Roth psal svou práci pod supervizí [[wen:Barbara Partee|Barbary Hall Partee]], studentky Chomského, která se zabývala intenzní sémantikou (sémantikou v kontextu). Jiný vynález jejích studentů byly '''tripartitní struktury''':
# '''operator''' = ASSERT ("nic zvláštního"), NEG (negace), focalizer
# '''restrictor''' = topic
# '''nucleus scope''' = focus
Ve výsledku: ''About X, Z (not) say (only) Y'' (?)
Partee byla dvakrát v Praze, poprvé během revoluce 1989, později pracovala s Hajičovou a Sgallem na společném projektu (1998).
=== Kategoriální gramatika ===
[[Image:Focus_neni_fraze.png|frame|Focus nemusí být fráze]]
[[Image:Floating_constituents.png|frame|Floating constituents]]
'''Kategoriální gramatika''' je idea [[wen:Mark Steedman|Marka Steedmana]], která ukazuje jiný přístup k formální gramatice než ten Chomského. Vychází z kategorií a jejich kombinací, vynalezených logikem [[wen:Ajdukiewicz|Kazimerzem Ajdukiewiczem]]. Negeneruje věty, ale popisuje je pomocí kategorií jako ''věta'', ''substantivum'', ''sloveso'' a ukazuje, jak se věta skládá z menších kategorií. Nejde tedy o generativní, ale '''rekognostaktivní''' gramatiku (postupuje se opačně než pri generování: vezmu slova věty, přiřadím jim kategorie a ty pak slepuju až k celé větě).
Chomský předpokládal, že jeho ''focus'' je fráze. To může, ale nemusí fungovat (viz obrázek):
*Př.: ''My parents spent a week in Canary Islands. --> Oh no, they spent a month in Corsica.''
Steedman, aby tohle vyřešil, zavedl tzv. '''floating constituents''' (plovoucí složky). Díky tomu, že se rozpoznává a ne generuje, může se pro různou topic-focus articulation dojít k jiným složkám (viz obrázek).
== Funkční generativní popis a aktuální členění ==
=== Kontrastivní zapojení ===
== Informační struktura v textu ==
== Systémové uspořádání ==
[[Category:Matematická lingvistika]]
